ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.129.2004.1
sp. zn. 32 Odo 129/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobce F. ú. ve V. M., . proti žalované E. – K. s.r.o., .o zaplacení částky 1 148 947,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn.14 C 22/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. října 2003 č. j. 19 Co 407/2003-135, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. P. N.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 1 148 947,20 Kč s tím, že žalobce vystavil na žalovanou jako svou poddlužnici exekuční příkaz č. j. . ze dne (doručen dne ) na přikázání jiné pohledávky. Exekuční příkaz se stal pravomocný po zamítnutí námitky žalované (doručeno dne ). Žalovaná se stala poddlužnicí žalobce jako dlužnice společnosti E. – K. s. r. o., V.M., z titulu nezaplacené části faktury č. . ze dne ve výši . Tato společnost neuhradila žalobci nedoplatek DPH.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 21. března 2003 č. j. 14 C 22/2000-114 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že svědek Ing. J. V.byl od založení společnosti E.-K. spol. s r.o., jejím společníkem a jednatelem a 22. 5. 1997 „prodal“ svůj obchodní podíl v této společnosti svědku A.K. a současně přestal být jejím jednatelem, kterým se stal svědek A.K. Dále soud prvního stupně zjistil, že prokurista žalované Ing. R. H. telefonicky dohodl s Ing. V., že dlužnou částku z faktury č. . ze dne . ve Kč zaplatí žalovaná v hotovosti jejím předáním Ing. V., jako osobě zmocněné A.K. k převzetí této částky. K předání této částky dne 27. 5. 1997 pak skutečně došlo a žalovaná tak zcela splnila svůj dluh vůči společnosti E.-K. spol. s r.o. Soud prvního stupně vzal za prokázané splnění tohoto dluhu i dalšími provedenými důkazy, a to pokladním dokladem žalované č. . ze dne . a potvrzením z téhož data o předání sporné finanční částky Ing. J. V. panu A. K. a dále výpověďmi Ing. R.a H., Ing. J.V., A.K. a Mgr. L. K . Ohledně zmocnění Ing. V. k převzetí předmětné hotovosti za společnost E.K. spol. s r.o. vycházel soud prvního stupně z §15 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), podle něhož platí, že kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází; podle závěru soudu prvního stupně se toto zmocnění týká všech osob, které byly při provozování podniku pověřeny určitou činností, přitom zde není žádné omezení týkající se poměru těchto osob k podnikateli, není zde ani omezení ohledně formy pověření, které nemusí mít písemnou formu, nebo jeho obsahu. Soud prvního stupně také přihlédl k tomu, že žalovaná má ve svém účetnictví řádný doklad o zaplacení předmětné částky, ze kterého je zřejmé kdo, kdy, komu, jakou částku, z jakého důvodu zaplatil a přijetí částky je potvrzeno. Věc uzavřel tak, že za tohoto skutkového stavu není žalovaná dlužnicí společnosti E.-K. spol. s r.o. z titulu povinnosti uhradit kupní cenu dodaného zboží a také není poddlužnicí žalobce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. října 2003 č. j. 19 Co 407/2003-135 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav a ze skutkových zjištění vyvodil správné právní závěry. Námitku žalobce, že dluh žalované nezanikl, protože Ing. V. nebyl k převzetí částky pověřen, odvolací soud nepřijal a věc posoudil tak, že otázka „pověření“ k převzetí peněz je v daném případě pro právní posouzení věci zcela bezvýznamná, neboť není rozhodující, jakým způsobem byl dluh žalované vůči společnosti E.-K. spol. s r.o., splněn, nýbrž to, zda byl splněn, resp. zanikl. O zániku dluhu jasně vypovídá především písemný doklad o přijetí částky 1 148 947,20 Kč jednatelem společnosti E.-K. spol. s r.o. A. K. od Ing. V. ze dne 27. 5. 1997 podepsaný oběma jmenovanými a k přesvědčivému závěru, že tento dokument nebyl žádným z jeho účastníků podepsán předem, dospěl soud prvního stupně na základě úplného dokazování. V řízení tak bylo bezpečně prokázáno, že A. K. žalovanou částku od Ing. V. převzal a finanční hotovost se tak ocitla v dispozici společnosti E.-K. spol. s r.o. Odvolací soud také sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že zmocnění Ing. V. udělené A. K. k převzetí sporné částky na úhradu dluhu žalované bylo v řízení prokázáno a soud prvního stupně také správně vysvětlil, že zmocnění ve smyslu §15 ObchZ se týká všech osob, které byly při provozování podniku pověřeny určitou činností, přičemž zde není žádné omezení týkající se poměru těchto osob k podnikateli (pracovní, členský, společenský poměr), ani tu není žádné omezení týkající se formy pověření, které nemusí mít písemnou formu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítl, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.] a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Namítl především, že žádnou ze svědeckých výpovědí A. K., ani z jeho písemných potvrzení nebylo prokázáno převzetí žalované částky od Ing. V., resp. od dlužníka E.-K. spol. s r.o. Dovolatel výpovědi A. K. hodnotí jako účelové a nepravdivé a nesouhlasí s tím, že soud nepřihlédl k jeho názoru o nevěrohodnosti svědka Ing. V. Má za to, že během řízení nebyl vyřešen rozpor mezi jednotlivými důkazními prostředky – písemnými potvrzeními o převzetí a předání peněz a opakovanými tvrzeními a výslechy svědka A. K. Pochybení soudů obou stupňů spatřuje dovolatel v nesprávném hodnocení důkazů. Převod obchodního podílu v souvislosti s provedeným dokazováním se dovolateli jeví jako jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, které nemůže požívat právní ochrany a vymyká se rovněž obchodním zvyklostem ve smyslu §264 a 265 ObchZ. Dovolatel hodnotí výklad §15 ObchZ provedený odvolacím soudem jako extenzivní a nesouhlasí s ním. Trvá na svém názoru opřeném o §31 odst. 4 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), podle něhož platí, že pokud je třeba právní úkon učinit v písemné formě, musí být i plná moc k němu udělena písemně. Vzhledem k zákonu o účetnictví, podle kterého je nezbytné učinit o převzetí finanční hotovosti zápis v účetních knihách s doložením pokladního dokladu, je písemná forma nezbytnou podmínkou platnosti takového úkonu. Dovolatel považuje za nepravděpodobné, že za převod obchodního podílu společnosti E.-K. s. r. o mezi Ing. V. a A. K. měla být A. K. poskytnuta odměna ve výši 200 000 Kč a zároveň tímto převodem získal jako nový „majitel“ od Ing. V. hotovost společnosti ve výši 7 054 698,05 Kč. Taktéž výrok o náhradě nákladů řízení je podle dovolatele nesprávný, když výslech A. K. ve věznici byl bezdůvodný, neboť svědek se již v určený den ve věznici nenacházel. Náklady na provedení tohoto důkazu tak vznikly zaviněným jednáním okresního soudu. Dovolatel navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání s poukazem na §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř zpochybnila přípustnost dovolání, když rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle jejího názoru po právní stránce zásadní význam. Dovolatel podle názoru žalované žádnou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soud nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nespecifikuje, a nepoukazuje ani na žádnou právní otázku, kterou by odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem. Pokud dovolatel navrhoval aplikovat §31 odst. 4 Občz, pak odvolací soud nemohl takto postupovat vzhledem k existenci speciální úpravy v §15 ObchZ. Ustanovení §15 ObchZ samo o sobě zakotvuje široké zákonné zmocnění k jednání za podnikatele, takže jej není nutno extenzívně vykládat a nedošlo k tomu ani v posuzované věci, přestože tak zcela účelově namítá dovolatel. Taktéž aplikace §264 a §265 ObchZ není podle žalované na místě. Předání a převzetí finanční hotovosti za účelem splnění závazku naopak představuje jednu ze základních zásad poctivého obchodního styku. Napadené rozhodnutí tedy neřeší žádnou dosud nevyřešenou právní otázku, nejde ani o právní otázku řešenou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozdílně a dovolání tak nemá podle názoru žalované zásadní právní význam. Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolatel v posuzované věci uvedl celkem dva dovolací důvody, z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání je však zřejmé, že především nesouhlasí s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Dovolatel vychází ze skutkových závěrů odlišných od těch, které učinil odvolací soud (činí z provedených důkazů vlastní skutková zjištění) a na nich buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu věci proto nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Ze zjištěného skutkového stavu pak vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že žalovaná splnila svůj dluh vůči společnosti s ručením omezeným E.-K., je správný. Ing. V. totiž při přebírání dlužné částky od žalované jednal jako zástupce E.-K., spol. s r. o. na základě plné moci udělené mu jednatelem této společnosti A. K. Tato plná moc přitom ve smyslu ustanovení §31 odst. 4 ObčZ nemusela být písemná, neboť šlo o určitý právní úkon, který nemusel být učiněn písemně. Pokud odvolací soud vycházel z toho, že Ing. V. jednal jako osoba pověřená určitou činností při provozování podniku E.-K., spol. s r. o. podle §15 odst. 1 ObchZ, je tento jeho dílčí závěr nesprávný, nicméně na správnost jeho rozhodnutí to vliv nemělo. Ke splnění závazku žalované tudíž došlo předáním předmětné částky Ing. V. Závěru o tom, že Ing. V. jednal jako zástupce společnosti s ručením omezeným E.-K., odpovídá i to, že tuto částku jednatel E.-K. A. K. podle skutkového zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu (jež jsou z výše uvedených důvodů pro dovolací soud závazná) dne 27. 5. 1997 od Ing. V. převzal.
Námitka žalobce zpochybňující aplikaci ustanovení §15 odst. 1 ObchZ odvolacím soudem je tudíž bezpředmětná. Jeho tvrzení, že plná moc k převzetí předmětné částky musela být Ing. V. udělena písemně, je v rozporu s §31 odst. 4 ObčZ, jehož se žalobce dovolává. Převzetí peněžité částky není právním úkonem, který by musel být učiněn písemně.
Úvahy odvolatele o převodu obchodního podílu jsou pro řešení daného sporu bezvýznamné.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem. Protože nejsou splněny ani další podmínky předvídané ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř. pro to, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo možno považovat za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, není proti rozsudku odvolacího soudu dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení nevyplývá z žádného ustanovení §237 až 239 o. s. ř., jež zakládají přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Pokud dovolání není přípustné, nemůže být ani posuzován dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 28. dubna 2005
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu