ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1318.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1318/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobkyně W. C. s. r.o., proti žalované V. s.r.o., o ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání a o vzájemném návrhu žalovaného, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25/16 Cm 8/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2004, čj. 4 Cmo 294/2003 - 238, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2004, čj. 4 Cmo 294/2003 - 238 se ve výroku I. a ve výrocích III. a IV., zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 11. prosince 2002, čj. 25/16 Cm 8/99 – 213, Krajský soud v Brně zamítl žalobu na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 2.000.000,- Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalované a České republice (výroky II. a III.). Dále uložil žalobkyni povinnost zdržet se při nabízení dodání pilových pásů označených W., které nejsou kompletně vyrobeny, zejména svářeny držitelem certifikátu jakosti ISO 9001, reg. č. 200735 společností W. S. H. K., se sídlem ve S. v N. (dále jen „W.S.“), uvádění certifikátu ISO 9001, a zdržet se údaje o své certifikaci a zdržet se uvádění údaje ISO 9001 způsobem, z něhož není jednoznačně zřejmé, že jde o certifikát jakosti, jehož držitelem je W. S. (výroky IV. a V.). Ve zbytku vzájemný návrh žalované, aby žalobkyni byla uložena povinnost při uvádění údaje, že „jsou jí známy případy, kdy jsou zákazníkům nabízeny nekvalitní pilové pásy s klamavým tvrzením, že se jedná o výrobek W.“, vždy uvést, že se tento údaj netýká žalované, dále vzájemný návrh na zaplacení přiměřeného zadostiučinění žalované částkou 2.000.000,- Kč, jakož i požadavek žalované na přiznání práva zveřejnění rozsudku na náklady žalobkyně, soud prvního stupně zamítl (výroky VI., VII. a VIII.) a rozhodl, že v souvislosti se vzájemným návrhem žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IX.).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci jsou soutěžiteli dle §41 obchodního zákoníku a jejich jednání v rámci podnikatelské činnosti je jednáním v hospodářské soutěži. V jednání žalované, které žalobkyně považuje za nekalosoutěžní, soud prvního stupně neshledal ani rozpor s dobrými mravy, ani způsobilost přivodit jiným soutěžitelům či spotřebitelům újmu. Žalovaná nabízela pilové pásy W. jako příslušenství pásových pil B. dle doporučení samotného výrobce pil B., a tyto získávala formou reexportu. Na základě prokázané prezentace žalobkyně na internetových stránkách a v nabídkových letácích dovodil soud prvního stupně nekalosoutěžní jednání žalobkyně, když prezentuje pilové pásy, s nimiž obchoduje, způsobem, který může navozovat dojem, že žalobkyně je držitelem certifikátu jakosti ISO 9001, tedy dojem, že její výrobky mají vyšší, lepší kvalitu, jsou vyráběny na základě přísnějších požadavků, podrobovány přísnější kontrole, což ve srovnání s výrobky bez uvedení tohoto certifikátu může ostatní konkurenty znevýhodňovat. Soud prvního stupně vyjádřil pochybnost o tom, zda žalobkyně je vůbec oprávněna provádět svařování pilových pásů. V jednání žalobkyně pak soud prvního stupně shledal znaky klamavého označování zboží a služeb dle §45 odst. 3 ObchZ, a též znaky parazitování na pověsti dle §48 ObchZ.
Rozhodnutí bylo vydáno v řízení zahájeném dne 29. dubna 1999, v němž se žalobkyně domáhala ochrany před jednáním žalované v hospodářské soutěži, které považovala za nekalosoutěžní a které spočívalo v tom, že žalovaná nabízí distribuci pilových pásů W. a to s komentářem, že „jí distribuované pásy jsou značky W. a jsou svařovány přímo u výrobce, a jsou tedy rozhodně lepší než ty, které jsou řemeslným způsobem svařovány v naší republice“ a že „pilové pásy, které aktuálně prodává, jsou jediné stoprocentní originály W., jelikož jsou jediné, které jsou svařené v N.“ a že „je nejlepší nakupovat pilové pásy od ní“, ačkoli žalobkyně má uzavřenou smlouvu o výhradním zastoupení německé firmy W. S. – výrobce pilových pásů W. - na českém a slovenském trhu. Dále v obchodní síti rozšiřuje žalovaná ceník pilových pásů platný od 1.1.1999, kde prezentuje nabídku originálních pilových pásů W. s komentářem, že „nestačí vlastnit pouze kvalitní pásovou pilu, ale je nezbytné používat také kvalitní pilový pás svařený přímo u výrobce, jelikož špatný svár poškozuje katastrofálním způsobem životnost pilového pásu a vede ke zvýšení provozních nákladů“. Ze spisu se podává, že řízení o uložení povinnosti žalované zdržet se citovaných komentářů ve svých obchodních listinách bylo pravomocně zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. listopadu 2002. Žalobkyně dále tvrdila, že je v obchodních kruzích známa jako výhradní obchodní zástupkyně firmy W. S., argumenty o nekvalitním svařování nejsou pravdivé, poškozují její zájmy i jméno a jsou způsobilé ztížit postavení žalobkyně na trhu a přivodit odliv stávajících zákazníků. Ztrátu z obchodů, kterou již žalovaná způsobila žalobkyni masivní reklamou, odhadovala z dřívější spolupráce svého předchůdce a žalované a uvedla, že žalovaná odebírala zboží za 2.916.673,- Kč, z čehož zisk činil 875.000,- Kč. Navíc žalobkyně musela vynaložit značné úsilí, aby vůči svým zákazníkům výroky žalované uvedla na pravou míru.
Žalovaná v řízení tvrdila, že od svého vzniku prodává na území České republiky pásové pily italského výrobce B., a to jako výhradní distributorka. Firma B. odebírá od výrobce W.S. pilové pásy a formou reexportu je dodává žalované jako příslušenství k pilám B. V minulosti pilové pásy žalovaná nakupovala přímo od obchodního zástupce firmy W.S. pana P., nyní jednatele žalobce, který pilové pásy od výrobce odebíral nedokončené a sám je svařoval. Žalovaná tvrdila, že z důvodů nízké kvality těchto pásů od obchodní spolupráce s panem P., resp. s žalobkyní, která mezitím zastoupení firmy W. S. převzala, odstoupila, a vrátila se k předchozí praxi odebírání příslušenství k pilám B. od firmy B. Tuto svou argumentaci v průběhu řízení žalovaná změnila a tvrdila, že naopak původní obchodní spolupráci svévolně ukončila žalobkyně, a teprve v důsledku tohoto nekorektního jednání, a poté, kdy německý výrobce odmítl požadavek žalované na přímé dodávky, se žalovaná vrátila ke svému dřívějšímu dodavateli italské firmě B. Žalovaná nepopřela, že ve svých reklamních letácích a cenících použila v komentáři výroky, které žalobkyně napadala. Uvedla, že v jednání, které jí bylo vytýkáno, již nepokračuje, letáky i ceníky přeformulovala, když z textu byla vypuštěna srovnávací tvrzení. Z reklamací svých odběratelů, kterým žalovaná dodávala pilové pásy W. od I. P., považuje žalovaná za zřejmé, že tyto pásy neměly kvalitní sváry, z čehož dovozuje pravdivost svého tvrzení, že pilové pásy, které dodává žalovaná a které jsou svařovány přímo u výrobce, jsou rozhodně lepší než ty, které jsou řemeslným způsobem svařovány v České republice. Navíc žalobkyní napadené výroky žalovaná považuje za přípustnou obranu proti žalobkyni, která sama ve svých reklamních materiálech cituje certifikát jakosti ISO 9001, který náleží společnosti W.S. tak, jakoby se vztahoval i na sváry, a dle názoru žalované tak žalobkyně sugeruje přesvědčení, že je držitelem tohoto certifikátu. Sama žalobkyně pak ve své nabídce uvádí větu „jsou nám známy případy, kdy zákazníkům jsou nabízeny nekvalitní pilové pásy s klamavým tvrzení, že se jedná o výrobek W.“, což doplňuje prosbou adresovanou svým zákazníkům, aby se v případě pochybností obrátili na žalobkyni. Tato neurčitá narážka jde dle žalované pouze na ni, když ostatní významnější prodejci jsou s žalobkyní spojeni. Uvedenými údaji ve svých nabídkových materiálech se tak žalobkyně dle názoru žalované dopouští nekalosoutěžního jednání, vytváří klamavou představu, že je držitelem certifikátu ISO a zjednává si v hospodářské soutěži prospěch tím, že sváry, tj. kompletaci zboží z polotovarů svého zahraničního dodavatele, vydává za kvalitnější, než jsou. Tím klame své zákazníky a parazituje na pověsti společnosti W.S. Uváděním neurčitých a nepravdivých narážek se pak žalobkyně dle názoru žalované dopouští zlehčování, neboť tyto narážky jsou způsobilé přivodit žalované újmu. Proto žalovaná uplatnila vzájemný nárok, jímž se domáhala, aby žalobkyni bylo uloženo takového jednání se zdržet a poskytnout žalované přiměřené zadostiučinění částkou 2.000.000,- Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně, výslovně však pouze proti výrokům I., IV. a V., podala odvolání žalobkyně. Odvolací soud shledal, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná prodává na území České republiky pásové pily italského výrobce firmy B., a to jako výhradní distributor, přičemž firma B. doporučuje pro své pily jako příslušenství pilové pásy německého výrobce W.S. Obchodním zástupcem firmy W.S. byl až do dne vzniku společnosti žalobkyně (11.11.1997) I. P. jako soukromý podnikatel, od něhož žalovaná v letech 1996 – 1997 pilové pásy odebírala. Na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení uzavřené mezi německou firmou W. S. a žalobkyní se žalobkyně okamžikem svého vzniku stala výhradním obchodním zástupcem firmy W. S. pro Českou republiku s právem jednat jménem firmy W.S. a nabízet její výrobky a s povinností dodržovat opatření vyplývající z ISO 9001. Dne 3.4.1998 informovala jednatelku žalované o situaci ve firmě, o organizačních změnách, o nutnosti zvýšení cen a přerozdělení zakázek mezi jednotlivá střediska a doporučila další požadavky směřovat na pana K. Dne 6.4.1998 se žalovaná obrátila se žádostí o přímé dodávky pilových pásů na W.S. v N., její žádost však byla dne 8.4.1998 německým výrobcem odmítnuta s poukazem na kontraktační povinnost k žalobci. Žalovaná od té doby odebírá pilové pásy W. od italské firmy B. cestou reexportu. V časově následující obchodní korespondenci žalovaná použila formulace „naše pásy jsou rozhodně mnohem lepší než ty, které jsou řemeslným způsobem svařovány v naší republice“ či „pilové pásy, které aktuálně prodáváme jsou jedině 100% originály W., jelikož jsou jediné, které jsou i svařené v N.“. Jeden z dopisů obsahuje i výzvu k jednání o nákupu „skutečných originálních pásů W.“ s dodatkem, že současně může adresát prodávat i pásové pily na kov žalovaného, které jsou nejlepší v celé E. V ceníku bimetalových pilových pásů platném od 1.1.1999 žalovaná uvádí, že „nestačí vlastnit pouze kvalitní pásovou pilu, ale je nezbytné používat také kvalitní pilový pás svařený přímo u výrobce, jelikož špatný svár poškozuje katastrofálním způsobem životnost pilového pásu, a to vede ke zvýšení provozních nákladů. Firma V. s.r.o. Vám dodá nejen pásové pily vysoké kvality, ale také originální pilové pásy za vysoce konkurence schopné ceny W. – V., W. – M., W. – F.“ V zásadě stejný text obsahuje i ceník žalované platný od 1.9.1999, který navíc obsahuje i text „nejlepší je nakupovat pilové pásy od nás, pásy originálně vyrobené a svařené přímo u výrobce. V dopise datovaném 31.8.1999 adresovaném společnosti T. s.a.s. představitel firmy W. S. vyjadřuje znepokojení nad jednáním zahraničního zastoupení firmy B., žádá, aby s firmou B. I. byla vyjasněna situace a zdůrazňuje, že zahraničním zastoupením firmy B. není dovoleno používat při prodeji jméno W., popřípadě poukazovat na to, že se jedná o originální výrobky firmy W. Doporučuje nadále všechny reexportované pilové pásy označovat pouze jako B. Žalobkyně v červnu 1999 byla nucena reagovat na požadavek společnosti S. s.r.o. o vyjádření k informaci, že pilové pásy W. dovážené z I. firmou V. jsou lepší kvality než pásy W. distribuované firmou W. C. s.r.o. V odpovědi poukazovala na své postavení výhradního zastoupení a na vysokou kvalitu výrobků firmy W.S., jež splňují normu ISO, která se vztahuje i na zpracování, distribuci a servisní a poradenské služby. Ve svých nabídkových letácích pak žalobkyně rovněž zdůrazňuje vysokou kvalitu pilových pásů W.a nabídkový leták obsahuje plný text originálu certifikátu ISO 9001 pro firmu W. S. W. H. K. S., D. V internetové prezentaci žalobce pod http: je údaj „výhradní zastoupení: W.C. s.r.o. ISO 9001“ a dále vyobrazení ochranné známky W. s údajem ISO 9001.
Odvolací soud především souhlasil se závěry soudu prvního stupně o tom, že účastníci jsou soutěžitelé a jejich jednání je jednáním v hospodářské soutěži. Na rozdíl od závěru soudu prvního stupně však odvolací soud spatřoval v jednání žalované, jímž prezentovala výrobky, s nimiž obchoduje, konkrétně pilové pásy W., jak rozpor s dobrými mravy, tak i způsobilost žalobkyni jako soutěžitele poškodit. Výroky typu „je nezbytné používat kvalitní pilový pás svařený přímo u výrobce“ ... „nejlepší je nakupovat pilové pásy
od nás“, „naše pásy jsou rozhodně mnohem lepší …“, „jsou jediné 100% originály“, vypovídají podle odvolacího soudu o obchodní strategii, kterou žalovaná zvolila poté, když se s žalobkyní jako výhradním obchodním zástupcem německého výrobce W. S. nedohodla o pokračování v dřívější obchodní spolupráci. Žalovaná v průběhu řízení sama popřela své původní tvrzení, že nižší kvalita pilových pásů svářených u žalobkyně byla důvodem, proč ukončila obchodní spolupráci. Naopak poukazovala na nesolidárnost žalobkyně, když tuto spolupráci právě žalobkyně svévolně ukončila. Ačkoli tedy žalovaná měla prokazatelně zájem odebírat pilové pásy od žalobkyně, poté, kdy jí tato nevyhověla a neuspěla ani u německého výrobce, cíleně nabídku a propagaci jí prodávaného zboží zamířila na skutečnost, že žalobkyně pilové pásy, které odebírá od německého výrobce, sama svařuje. Tuto nezpochybnitelnou skutečnost, která jí dříve nijak nevadila, zneužila k tvrzením, že kvalitu zaručují pouze pilové pásy originálně svařované německým výrobce, tedy jen ty pilové pásy W., které ona sama prodává. Je nutno přisvědčit žalobkyni, že za situace, kdy jejím obchodním partnerům bylo známo, že žalobkyně pilové pásy W. dokončuje – svařuje, jednalo se o výrok objektivně způsobilý vážně poškodit nejen dobré jméno žalobkyně, ale též pověst samotného výrobce. Takovéto jednání žalované naplňuje tak všechny znaky generální klauzule a skutkovou podstatu zlehčování podle §50 obchodního zákoníku. I za situace, že by žalovaná prokázala, že tvrzení o lepší kvalitě sváru německého výrobce bylo pravdivé, což neučinila, nebylo by možné jí přisvědčit, že se jednalo o tzv. oprávněnou obranu, neboť nevyšla najevo žádná skutečnost, z níž by bylo možné dovodit, že byla k těmto výrokům donucena. Pokud totiž žalobkyně na tvrzení žalované reagovala tvrzeními, že pouze ona je výhradním obchodním zástupcem firmy W. S. a nikdo jiný nesmí takto označené výrobky na českém trhu uvádět, byla v právu. Žalované zřejmě nelze zakázat, aby pilové pásy W., které získává cestou reexportu jako příslušenství k pilám B., prodávala a též nabízela, avšak žalovaná rámec tohoto oprávnění překračuje, když pilové pásy W. nabízí jako samostatné zboží. Shora specifikovaného nekalosoutěžního jednání se žalovaná dopouštěla v letech 1998 a 1999. Pro právní kvalifikaci je zcela bezvýznamné, že s účinností od 1.1.2001 byla novelou zákona č. 30/2000 Sb. připuštěna tzv. srovnávací reklama. Navíc i srovnávací reklama je přípustná, jen pokud nezlehčuje nepravdivými údaji zboží nebo služby soutěžitele.
Z uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně oprávněně požaduje ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání žalované, a to nyní již pouze ve formě přiměřeného zadostiučinění v penězích. Z hlediska výše tohoto zadostiučinění odvolací soud zvážil dopady jednání žalované na postavení žalobkyně. Žalovaná se nekalosoutěžního jednání dopouštěla průběžně v letech 1998 a 1999, když závadný text z nabídkových listů a ceníků odstranila teprve poté, kdy Vrchní soud v Olomouci potvrdil nařízené předběžné opatření. Nezanedbatelná je zejména okolnost, že takto se žalovaná prezentovala i na Mezinárodním strojírenském veletrhu v B. v letech 1998 a 1999, takže zasáhla široký okruh potencionálních zákazníků žalobkyně. Tak vznikla obava a pochybnost o kvalitě žalobkyní dodávaných výrobků a žalobkyně byla nucena svým obchodním partnerům prokazovat nedůvodnost nařčení ze strany žalované a činit kroky k očištění své pověsti. Je proto po právu, aby se jí za tyto těžkosti způsobené jednáním žalované dostalo satisfakce ve finanční formě. Naproti tomu žalobkyně nijak nedoložila, že by skutečně v důsledku jednání žalované ztratila některé své zákazníky a že došlo k zmenšení odbytu jí dodávaného zboží. Za přiměřenou finanční satisfakci proto odvolací soud považoval částku 250.000,- Kč. V tomto rozsahu proto odvolací soud změnil výrok I. napadeného rozsudku (část výroku I. rozsudku odvolacího soudu), zatímco ve zbytku, to je pokud byl zamítnut požadavek na přiznání finančního zadostiučinění vyšší částkou, napadený rozsudek potvrdil (výrok II.).
Odvolací soud nesdílel názor soudu prvního stupně, že nekalosoutěžního jednání, konkrétně klamavého označení zboží a služeb dle §45 odst. 3 ObchZ a parazitování na pověsti dle §48 ObchZ se dopustila žalobkyně tím, že při své prezentaci uváděla údaj
o certifikátu jakosti ISO 9001, jehož držitelem je W. S.H. K., se sídlem ve S., v N. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, na čí pověsti má takto žalobkyně parazitovat a sama žalovaná vyslovila názor, že žalobkyně parazituje na pověsti firmy W. S. Pokud soud prvního stupně tomuto názoru přisvědčil, pak zcela pominul, že žalovaná nemá legitimaci pro takovouto ochranu. Jedině W. S., jako držitel ISO 9001 může posoudit, zda na jeho pověsti žalobkyně parazituje či naopak, zda oprávněným uváděním údaje osvědčení jakosti podporuje jeho zájmy v České republice. Smlouva o výhradním obchodním zastoupení žalobkyni ukládá povinnost pečlivě dodržovat opatření vyplývající z ISO 9001, včetně zákaznických a servisních služeb a výrobce za takovéto dodržování přebírá záruky. Je v jeho výlučném zájmu též kontrolovat, zda žalobkyně jako jeho smluvní partner opatření vyplývající z ISO dodržuje při všech postupech směřujících k prodeji pilových pásů W. včetně svařování a následného servisu. Pro posouzení věci je právně zcela bezvýznamné, zda dokončení výrobku realizované žalobkyní je či není v souladu se smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a německým výrobcem. Navíc z nabídkových letáků i internetové prezentace žalobkyně vyplývá, že žalobce údaj ISO 9001 uvádí s dodatkem, že se nejedná o přímou certifikaci, případně s originálem certifikátu pro německého výrobce a prezentuje tak pouze údaj o tom, že jako výhradní obchodní zástupce je povinna opatření vyplývající pro německého výrobce z ISO 9001 dodržovat. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud ve výrocích IV. a V. napadený rozsudek změnil tak, že vzájemný návrh žalované zamítl (část výroku I. rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované nahradit náklady řízení žalobkyni a státu (výroky III. a IV.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla co do výroků I., III. a IV. žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237, odst. 1, písm. a) o.s.ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání zdůvodnila podle §241a, odst. 2, písm. b) o. s. ř. nesprávným právním posouzením věci s tím, že odvolací soud řešil podstatné právní otázky v rozporu s hmotným právem, přičemž řešení těchto otázek má ve věci zásadní právní význam (§237, odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla zavázána k zaplacení přiměřeného zadostiučinění, vytkla, že se nedopustila nekalosoutěžního jednání ve smyslu §53 obchodního zákoníku, naopak jednala v obraně vůči jednání žalobkyně, které bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, když žalobkyně jako výhradní obchodní zástupkyně společnosti W. S. dodávala žalované nikoli originální pilové pásy W., ale pásovinu, na níž sama prováděla sváry (výrobní operace, k nimž nebyla oprávněna) a posléze žalované svévolně přestala pilové pásy dodávat vůbec. Žalovaná vždy vystupovala jako obchodní zástupce výrobce pásových pil na kov B.s.r.l. se sídlem v I. a jí použité výrazy v jejich materiálech (např. „pro optimální řezání nestačí jenom vynikající pila jako třeba B./S. ale i kvalitní pilový pás“) nenesou znaky nekalosoutěžního jednání, neboť k tomu byla žalobkyní donucena a je třeba aplikovat ustanovení druhé věty §50, odst. 2, obchodního zákoníku. V rozporu se zjištěným skutkovým stavem je pak závěr odvolacího soudu, že žalovaná neprokázala, že její tvrzení o lepší kvalitě sváru německého výrobce je pravdivé. Dovolatelka napadla i úvahu odvolacího soudu, že překročila rámec svého oprávnění, pokud pilové pásy W. nabízela jako samostatné zboží argumentací, že příslušenství věci je věcí samostatnou, samostatným zbožím, které je určeno k tomu, aby se stalo součástí věci hlavní nebo s ní bylo užíváno. Žalovaná nabízela pilové pásy W. vždy za tím účelem, aby se staly součástí pásových pil B., s nimiž žalovaná obchoduje, když tato skutečnost je relevantnímu účastníku trhu zřejmá již z přesných rozměrů pásů. Vytkla rovněž, že žalobkyně nikdy netvrdila, ani neprokázala, že jí jednáním žalované vznikla jakákoli újma na dobré pověsti, přičemž ochrany pověsti se nemůže domáhat osoba, která právo a právně závazná pravidla soutěže sama porušuje. Žalobkyně svařovala pásovinu W. na pilové pásy v rozporu se smlouvou o výhradním obchodním zastoupení a v rozporu se živnostenským zákonem jako nedovolené podnikání, což odvolací soud vůbec nehodnotil. Pokud se zmenšoval odbyt žalobkyně, bylo by lze se z tohoto důvodu domáhat náhrady škody, nikoli přiměřeného zadostiučinění a jsou irelevantní a rozporné se zjištěným skutkovým stavem úvahy odvolacího soudu o tom, že v důsledku jednání žalované vznikla pochybnost o kvalitě žalobkyní dodávaných výrobků a žalobkyně musela činit kroky k očištění své pověsti. Soud přitom porušil §153, odst. 2 o. s. ř. neboť suploval povinnost tvrzení žalobkyně. Část rozsudku, jíž byl zamítnut vzájemný návrh, napadla žalovaná námitkou, že žalobkyně v rozporu se živnostenským zákonem provádí kompletaci pilových pásů a uvádí ve své prezentaci údaj o certifikaci jakosti ISO 9001, tak, že vyvolává u relevantního zákazníka klamavou představu o tom, že je držitelem tohoto certifikátu s odvoláním na neexistující nepřímou ISO certifikaci. Dopouští se tedy nekalosoutěžního jednání, k ochraně před tímto jednáním není zákonem legitimován jen některý účastník této soutěže. Jestliže žalovaná obchoduje pilovými pásy byť jako příslušenstvím k pásovým pilám B., a nikoli v plném rozsahu sortimentu, je přesto legitimní její právní zájem na tom, aby nebyla ohrožována či poškozována nekalosoutěžním jednáním žalobkyně, která obchoduje týmž zbožím. Žalovaná navrhla v napadeném rozsahu zrušit rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc mu v tom rozsahu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném po 1.1.2001.
Dovolání do výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle §237, odst. 1, písm. a) o. s. ř., protože směřuje do měnícího rozhodnutí ve věci samé a je rovněž důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.), však z obsahu spisu neshledal a dovolatelka je s výjimkou námitky porušení §153, odst. 2 o. s. ř. ani nenamítala. Uvedenou námitku dovolací soud za důvodnou nemá, když nároku na zaplacení 2.000.000,- Kč se žalobkyně domáhala od počátku řízení, právní posouzení nároku (tedy zhodnocení, zda se jedná o právo na přiměřené zadostiučinění či právo na náhradu škody) je věcí soudu a není překročením návrhu účastníka.
Nejvyšší soud dále rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud postavil své rozhodnutí o přiznání přiměřeného zadostiučinění na závěru, že jednání žalované (která ve svých prezentacích, cenících a obchodní korespondenci uváděla tvrzení, že kvalitu zaručují pouze pilové pásy originálně svařované německým výrobcem - které sama prodává - a nikoli pásy svařované v České republice) bylo objektivně způsobilé vážně poškodit dobré jméno žalobkyně a naplnilo znaky skutkové podstaty zlehčování podle §50 obchodního zákoníku, přičemž žalovaná neprokázala pravdivost svých tvrzení a z okolností nevyšlo najevo, že by se jednalo o oprávněnou obranu. Rozhodnutí soudu prvního stupně o vzájemném návrhu žalované pak změnil a návrh zamítl s odůvodněním, že bránit se proti parazitování na své pověsti uváděním klamavých údajů o certifikaci ISO 9001 může pouze W. S. a že žalobkyně byla povinna pečlivě dodržovat opatření vyplývající z ISO 9001 na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení.
Dovolatelka proti výroku ukládajícímu jí zaplatit přiměřené zadostiučinění namítala, že její jednání nebylo nekalosoutěžním, neboť k němu byla žalobkyní donucena (a jednalo se tedy o oprávněnou obranu ve smyslu druhé věty ustanovení §50, odst. 2 obchodního zákoníku), rovněž namítala, že žalobkyni nevznikla nemateriální újma a takovou újmu žalobkyně v řízení ani netvrdila.
Dovolatelka tedy ani nenamítala, že by byl nesprávný závěr o tom, že její jednání naplnilo znaky jednání nekalosoutěžního, poukazuje na liberační ustanovení druhé věty §50, odst. 2 obchodního zákoníku, podle něhož nekalou soutěží není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana).
Závěr odvolacího soudu o nekalosoutěžním jednání žalované koresponduje se stávající judikaturou (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24.3.1997, sp. zn. 3 Cmo 156/95, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, v čísle 11/1999, na str. 372, podle něhož „je v rozporu s dobrými mravy soutěže a jednáním nekalé soutěže podle §50 obchodního zákoníku, pokud dopis s nabídkou služeb jakkoli naznačuje, že u druhého soutěžitele se určitému druhu služeb nevěnuje patřičná pozornost, protože jsou považovány za málo důležité či okrajové, a proto je pro adresáty dopisu výhodnější obrátit se na služby nabízejícího soutěžitele“).
Námitka, že žalovaná byla žalobkyní donucena k případnému nekalosoutěžnímu jednání ve smyslu druhé věty §50, odst. 2 obchodního zákoníku, důvodná není.. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná neprokázala pravdivost šířených tvrzení, jimiž zlehčovala soutěžitele, z tohoto skutkového závěru je třeba vycházet i v dovolacím řízení.. Nebyla-li šířená tvrzení pravdivá, nemůže žalované svědčit oprávněná obrana ve smyslu druhé věty ustanovení §50, odst. 2 obchodního zákoníku, protože o ní lze uvažovat pouze v případě uvádění či rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele. V této souvislosti dovolatelka neúspěšně napadá zjištěný skutkový stav (neprokázání pravdivosti tvrzení o lepší kvalitě sváru německého výrobce i neprokázání újmy na dobré pověsti žalobkyně), aniž výtky jakkoli konkretizuje. Neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) v případě, že odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, na kterých založil své rozhodnutí. I když jsou tato skutková zjištění nesprávná, nejedná se o vadu řízení a nápravy se lze domáhat jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění (srov. B., D., K., M., Občanský soudní řád. Komentář, C.H. B.. Praha. 6. vydání). Oprávněnost obrany žalované nevyplývá ani z výtky, že žalobkyně svařovala pilové pásy v rozporu se smlouvou o výhradním obchodním zastoupení a v rozporu se živnostenským zákonem již proto, že nedovolené podnikání žalobkyně, jež v tom žalovaná spatřuje, nebylo předmětem soudního řízení a tyto skutečnosti, i kdyby byly v řízení prokázány, nebyly pro posouzení předmětné věci a projednávaných nároků stran relevantní. Ani z případného nedovoleného podnikání žalobkyně nelze dovodit, že by jím byla žalovaná donucena k šíření jinak pravdivých údajů netýkajících se dovolenosti podnikání a způsobilých přivodit žalobkyni újmu. Dovolatelce je nutno přisvědčit, pokud svou výtkou zamířila do závěru odvolacího soudu o tom, že žalované sice zřejmě nelze zakázat, aby pilové pásy W., které získává cestou reexportu jako příslušenství k pilám B., prodávala a též nabízela, avšak žalovaná rámec tohoto oprávnění překračuje, když pilové pásy W. nabízí jako samostatné zboží. Pilové pásy jsou svou povahou věcí nikoli samostatně použitelnou, ale zřejmě určenou jako řezné medium k montáži do strojní pily. Je běžné, že řezný pás se opotřebí dříve než vlastní stroj a po dobu životnosti pily je užíváno více pásů, které jsou prodávány samostatně a nikoli pouze jako součást stroje. Nicméně na uvedeném (nesprávném) závěru odvolací soud vystavěl pouze (rovněž nesprávnou) úvahu, že žalobkyně byla na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení výlučně pouze ona oprávněna uvádět výrobky W. na český trh a žalované nesvědčila obrana podle druhé věty §50, odst. 2 obchodního zákoníku; tyto závěry nemění nic na rozhodném hodnocení, že žalovaná jiným svým jednáním naplnila znaky skutkové podstaty zlehčování, jak je popsáno výše.
Důvodnými má však dovolací soud námitky napadající vznik nemateriální újmy u žalobkyně, na jejímž základě odvolací soud přiznal přiměřené zadostiučinění ve výši 250.000,- Kč, neboť soud nenavázal na již publikovanou judikaturu vztahující se k věci.
Přiměřené zadostiučinění ve smyslu §53 obchodního zákoníku jako právní prostředek ochrany proti nekalé soutěži je nárokem satisfakčním, který slouží reparaci nemateriální újmy a má proto v podstatě objektivní charakter. Materiální a subjektivní hlediska mají při poskytování zadostiučinění pouze podružný, popřípadě zanedbatelný význam (srov. rozsudek Nejvyššího sodu ze dne 18.9.2002, čj. 29 Odo 652/2001 – 161, uveřejněný v časopise Právo a podnikání, v čísle 2/2003, na str. 29).
K tomu, aby soud mohl jednáním nekalé soutěže dotčenému účastníkovi přiznat právo na přiměřené zadostiučinění v penězích, musí být zde jako nepochybné zjištěno, že tento účastník utrpěl v souvislosti s jednáním nekalé soutěže nemajetkovou újmu, a to v takovém rozsahu nebo takového druhu, že nepostačuje její vyrovnání přiměřeným zadostiučiněním v nepeněžité formě. Teprve poté lze posuzovat, jaká částka, požadovaná k zaplacení jako zadostiučinění, je přiměřená k vyrovnání vzniklé nemateriální újmy (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7.12.1998, sp. zn. 3 Cmo 257/97).
Odvolací soud nevysvětlil, v čem spatřil nemajetkovou újmu vzniklou na straně žalobkyně a proč přiznal žalobkyni právo na přiměřené zadostiučinění za situace, kdy žalovaná upustila od nekalosoutěžního jednání a řízení o povinnosti zdržet se závadného jednání bylo zastaveno. Za těžkosti, pro něž shledal odvolací soud přiznání přiměřeného zadostiučinění po právu, označil pouze vzniklou obavu a pochybnost o kvalitě výrobků dodávaných žalobkyní v důsledku toho, že žalovaná zasáhla svou opakovanou prezentací na Mezinárodním strojírenském veletrhu v B. široký okruh potencionálních zákazníků žalobkyně, ačkoliv žalobkyně zároveň podle odvolacího soudu nedoložila, že by zákazníky ztratila či utrpěla snížení odbytu zboží. Vznikly-li žalobkyni při prokazování nedůvodnosti nařčení a v souvislosti s tvrzenými kroky k očištění pověsti náklady, bylo namístě hodnotit, zda je založeno právo na náhradu způsobené škody, neboť zvýšené náklady jsou svou povahou újmou materiální. Rozhodnutí odvolacího soudu o přiznání přiměřeného zadostiučinění jako satisfakce za způsobenou nemateriální újmu je z pohledu shora citované judikatury, od níž nemá Nejvyšší soud důvod se v této věci odchýlit, nesprávné.
Zbývá se zabývat tou částí dovolání, která směřuje do zamítnutí vzájemného návrhu žalované. Zamítnutí vzájemného návrhu napadla dovolatelka výtkou, že k ochraně před nekalosoutěžním jednáním žalobkyně spočívajícím zejména v uvádění klamavých údajů o certifikaci ISO 9001, je aktivně legitimována jako obchodník s toutéž komoditou (pilovými pásy) s níž obchoduje i žalobkyně.
Z obsahu soudního spisu se podává, že soud prvního stupně shledal v jednání žalobkyně naplnění znaků jak generální klauzule nekalé soutěže (srov. §44. odst. 1 obchodního zákoníku), tak i klamavého označení zboží a služeb (srov. §46 obchodního zákoníku). Při změně rozhodnutí o vzájemném návrhu žalované odvolací soud zcela pominul vysvětlit, v čem shledal nesprávnost závěru soudu prvního stupně o tom, že chování žalobkyně spočívající v uvádění certifikace ISO 9001 naplňuje znaky klamavého označení zboží a služeb ve smyslu §46 obchodního zákoníku. Vypořádával se pouze s argumentací, že toto chování není parazitováním na pověsti ve smyslu §48 obchodního zákoníku, neboť ochrany proti takovému nekalosoutěžnímu jednání by se mohl domáhat pouze subjekt W.S. Podle §46 obchodního zákoníku je mimo jiné klamavým označením zboží a služeb každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost, přičemž je nerozhodné, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech apod., či zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl. Certifikát ISO 9001 je nepřenosným certifikátem jakosti udělovaným akreditovanými certifikačními orgány. Citovaným ustanovením §46 obchodního zákoníku není zejména měřeno zjištění odvolacího soudu o prezentaci žalobkyně, z níž vyplývá, že certifikaci ISO 9001 německého výrobce uvádí v souvislosti s jeho výhradním obchodním zastoupením, přičemž odvolací soud navíc pominul vyložit, na základě jaké úvahy dospěl k závěru, že výhradní obchodní zástupce je povinen dodržovat opatření vyplývající pro zastoupeného německého výrobce z jeho certifikátu ISO 9001. Z hlediska vznesené dovolací námitky je proto právní posouzení vzájemného návrhu žalované tak, jak je učinil odvolací soud, neúplné a nesprávné.
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání je podle §241a, odst. 2, písm. b) o. s. ř. důvodné, protože odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném a neúplném právním posouzení věci. Proto dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2004, čj. 4 Cmo 294/2003 - 238, v měnící části výroku o věci samé a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b, odst. 3, věta druhá o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d, odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d, odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně 15. června 2005
JUDr. Miroslav Gallus,v.r. předseda senátu