ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1450.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1450/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse, ve věci žalobkyně H. v. p., a. s., proti žalovanému MUDr. J. K., o 6 604,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 219/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. prosince 2003, č. j. 10 Co 890/2003 - 49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 30. října 2003 č. j. 11 C 219/2001 - 41 odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. května 2002 č. j. 11 C 219/2001 - 32 ve smyslu §208 odst. 1 o. s. ř., neboť bylo podáno opožděně.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. prosince 2003 č. j. 10 Co 890/2003 - 49 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Dovolatel namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věc a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku o zaplacení částky 6 604 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaného a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání a náhradě nákladů řízení, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné podle §237 o. s. ř. ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. prosince 2005
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu