ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.157.2005.1
sp. zn. 32 Odo 157/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně JUDr. S. U., správkyně konkurzní podstaty úpadce M. D., spol. s r. o., proti žalovanému F. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 80 885 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 63/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. srpna 2003 č. j. 15 Co 328/2003 - 69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 29. dubna 2003 č. j. 6 C 63/2003 – 49 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 885 Kč s 8% úrokem z prodlení od 9. 11. 2000 do zaplacení (výrok I.), co do zbytku úroky zamítl (výrok II.), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit státu do pokladny Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek v částce 3 236 Kč a náklady řízení v částce 64 Kč (výrok III. a IV.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. srpna 2003 č. j. 15 Co 328/2003 – 69 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., IV. a V. (výrok I.), ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný dne 24. 10. 2000 uznal závazek ve výši 180 885 Kč vůči žalobkyni ve smyslu §323 obch. zák. a na předmětný závazek zaplatil žalobkyni pouze 100 000 Kč. Shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení 80 885 Kč je oprávněný, protože žalovaný neprokázal zánik tohoto závazku prominutím dluhu, když nepředložil podepsanou listinu o prominutí dluhu, neboť dohoda o prominutí dluhu musí být v písemné formě (§574 odst. 1 obč. zák.).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, namítaje, že soudy obou stupňů podle jeho názoru nesprávně dovodily, že ze strany žalobkyně nedošlo k prominutí dluhu ve smyslu §574 obč. zák. pro nedostatek písemné formy ve smyslu §40 odst. 1 obč. zák., když dohoda o prominutí dluhu nebyla písemná. Bylo povinností žalobkyně jako věřitelky ve smyslu §569 obč. zák. vydat žalovanému jako dlužníkovi na jeho požádání písemné potvrzení o tom, že dluh byl po splnění dohodnuté podmínky, tj. po zaplacení části původního dluhu ve výši 100 000 Kč již žalobkyně nebude po žalovaném dále požadovat zaplacení zbývající části dluhu, zcela splněn. Jelikož žalobkyně toto potvrzení nevydala, žalovaný proto oprávněně odepřel zaplatit žalobkyni vymáhanou částku. Dále žalovaný namítá, že výpověď svědka K. B. je nepravdivá a zavádějící a odvolací soud pochybil, pokud jednal bez opětovného přizvání tohoto svědka. Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla zastavení dovolacího řízení, neboť žalovaný není zastoupen advokátem, notářem či jinou v zákoně vymezenou osobou. V případě, že bude uvedená podmínka splněna, navrhuje, aby dovolání bylo z důvodu jeho nepřípustnosti odmítnuto, neboť nejde o případ, jež má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem, není však v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen ve věci samé v zamítavém výroku rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo v posuzovaném případě, kdy se jednalo o prvý rozsudek soudu prvního stupně), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, a to jak procesně, tak hmotněprávních; jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jeho prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neřeší právní otázku zániku závazku prominutím dluhu v rozporu s hmotným právem.a nejsou zde splněny ani další podmínky stanovené v §237 odst. 3 o. s. ř. tj. řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Odvolacímu soudu i soudu prvního stupně nelze vytknout nesprávné posouzení, pokud dovodily, že prominutí dluhu je možné pouze písemnou formou (§574 odst. 1 obč. zák.). V posuzovaném případě soudy správně na zjištěný skutkový stav neaplikovaly §569 obč. zák. (správně §333 obchod. zák. – jedná se o obchodní závazkový vztah), protože bylo prokázáno, že žalovaný vymáhanou částku žalobkyni nezaplatil a pouze v tomto případě by mohl po žalobkyni požadovat potvrzení o plnění.
Tvrdí-li dovolatel, že soud neprovedl řádně dokazování, a že tak rozhodnutí vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu, směřuje tím k uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a namítá tím, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nespráné rozhodnutí ve věci. Protože však k takové jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu uvedeného ustanovení, lze přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky se takovými případnými vadami nemůže v dané věci zabývat.
Protože ani přípustnost dovolání proti rozsudečným výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, jakož i před soudem odvolacím, nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu, je nepochybné, že dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání jako nepřípustné odmítl (§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. března 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu