ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.165.2005.1
sp. zn. 32 Odo 165/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně A. s. a. s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému P. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 150 227 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 149/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 27. října 2004 č. j. 15 Co 651/2004 - 142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 17. srpna 2004 č. j. 4 C 149/2004 – 134 zastavil řízení podle §96 o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 27. října 2004 č. j. 15 Co 651/2004 – 142 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení (výrok I.) s tím, že výrok I. o zastavení řízení zůstává nedotčen (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. a III. Dovolatel namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobkyně a žalovaný, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku o zaplacení částky 150 227 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku, nýbrž potvrdil v napadeném rozsahu usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné podle §237 o. s. ř. ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 10. března 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu