ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.166.2004.1
sp. zn. 32 Odo 166/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobkyně J. M. M. a.s., .proti žalovaným 1. P., spol. s r.o. v likvidaci, . 2. F., spol. s r.o., .o zaplacení částky 4 244 275,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 1091/95, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2003 č. j. 27 Co 322/2002-300, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. P.Č., advokáta
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 2. března 2001 č. j. 5 C 1091/95-271 uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatily žalobkyni částku 3 365 048,30 Kč se 14% úrokem z prodlení za dobu od 8. 8. 1993 do zaplacení, v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 879 227 Kč se 14% úrokem z prodlení z částky 4 244 275,30 Kč za dobu od 29. 6. 1993 do 7. 8. 1993 a se 14% úrokem z prodlení z částky 879 227 Kč za dobu od 8. 8. 1993 do zaplacení, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že prvá a druhá žalovaná uzavřely podle §829 a násl. občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) dne 30. 4. 1993 smlouvu o sdružení, když si jako předmět činnosti sdružení sjednaly koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, hostinskou činnost a provozování a pronájem nebytových prostor. Dne 1. 5. 1993 vydražily každá ideální polovinu nemovitosti č.p. v k.ú. – provozní jednotku U. k níž měl právo hospodaření státní podnik R. a J. B. , s.p., v likvidaci. Dále bylo v řízení prokázáno, že se po dražbě uskutečnila v prostorách prodejny U. předávací inventura zásob zboží provozní jednotky, jíž se zúčastnili zástupci všech tří účastníků řízení, kde obě žalované převzaly od žalobkyně, která byla nájemkyní prostor objektu U., jako účastníce sdružení U. zboží vydražené provozní jednotky. Cenu tohoto zboží žalobkyně vyúčtovala dvěma fakturami – č. z na č. z na . Obě faktury byly adresovány prvé žalované. Jejich převzetí je potvrzeno kromě nečitelného podpisu též otiskem razítka „U., obchodní středisko“. K prvé faktuře zaplatila druhá žalovaná v roce 1993 celkem částku 600 000 Kč, když předtím svým dopisem z 8. 7. 1993 zaslaným žalobkyni statutární orgán druhé žalované uznal dluh ve výši 3 965 048,29 Kč, jako hodnoty zásob zboží prodejny U. Toto uznání závazku je rovněž opatřeno otiskem razítka „U. obchodní středisko“. Při právním posouzení věci vyšel soud prvního stupně z §409 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) a věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanými jako účastníky sdružení U. byla uzavřena smlouva o koupi zboží nacházejícího se v provozní jednotce. Vztah obou žalovaných je podle závěru soudu prvního stupně dán §835 odst. 2 ObčZ, podle kterého jsou účastníci smlouvy o sdružení zavázáni vůči třetím osobám společně a nerozdílně. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani obsah smlouvy o sdružení ohledně hospodaření sdružení, případně ohledně jednání jménem sdružení, neboť veškerá ujednání ve smlouvě o sdružení jsou jen uspořádáním vnitřních vztahů účastníků sdružení, avšak navenek, tedy vůči třetím osobám, jsou účastníci sdružení zavázáni společně a nerozdílně. Obsah smlouvy o sdružení nemá žádný vliv na solidární odpovědnost účastníků sdružení za závazky vůči třetím osobám, když z právních úkonů jednajících osob nebylo patrno, že by jednaly pouze za jednu z žalovaných. Námitku promlčení vznesenou druhou žalovanou soud prvního stupně odmítl, neboť žalované se dostaly do prodlení až dnem následujícím po splatnosti faktur, tj. 8. 7. 1993 a teprve od tohoto dne počala běžet čtyřletá promlčecí doba, která ke dni podání žaloby neuběhla ve vztahu k žádné z žalovaných.
K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. července 2003 č. j. 27 Co 322/2002-300 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla druhé žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s prvou žalovanou částku 3 365 048,30 Kč se 14% úrokem z prodlení od 8. 8. 1993 do zaplacení, potvrdil, odmítl odvolání prvé žalované, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně. Měl za nesporné, že mezi žalovanými byla uzavřena dne 30. 4. 1993 smlouva o sdružení podle §829 ObčZ. Rovněž měl za nesporné, že žalované vydražily provozní jednotku s. p. R. a j. B. U. do podílového spoluvlastnictví. Zboží vyúčtované fakturami, které jsou předmětem tohoto řízení, přebraly od žalobkyně obě žalované, což vyplynulo ze svědeckých výpovědí členů inventarizační komise. Jako správný hodnotil odvolací soud i právní závěr soudu prvního stupně, že k uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a oběma žalovanými došlo ústní formou podle §409 a násl. ObchZ, neboť došlo k dohodě o množství, druhu a ceně zboží. Úhradu částky 200 000 Kč třikrát za sebou druhou žalovanou v roce 1993 žalobkyni s uvedením variabilního symbolu představujícího číslo jedné z faktur, kterou byla vyúčtována cena zboží, posoudil odvolací soud jako uznání závazku podle §407 odst. 3 ObchZ, podle kterého platí, že plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. Tvrzení druhé žalované, že plnila za prvou žalovanou, považoval odvolací soud za účelové. Druhá žalovaná nepředložila důkaz o tom, že neplnila jako dlužnice ze závazkového vztahu, ale jako třetí osoba za dlužníka. Odvolací soud dále potvrdil správnost postupu soudu prvního stupně, který nepřijal námitku promlčení vznesenou druhou žalovanou. Ve smyslu §261 ObchZ se jednalo o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, nikoliv o občanskoprávní vztah a proto soud prvního stupně správně aplikoval čtyřletou promlčecí dobu, takže k promlčení nedošlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, přičemž namítla, že napadnuté rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v posouzení rozsahu smlouvy o sdružení uzavřené prvou a druhou žalovanou. Tato smlouva se podle dovolatelky týkala pouze koupě nemovitosti U. v dražbě do spoluvlastnictví obou žalovaných, netýkala se však zásob. Dovolatelka poukázala na to, že inventurní seznamy jsou podepsány výhradně statutárním „zástupcem“ prvé žalované panem D., z čehož vyplývá, že toto zboží převzala první žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti mimo účel sjednaný smlouvou o sdružení. O tom svědčí podle názoru dovolatelky také okolnost, že prvá žalovaná převzala i zaměstnance, provozovala a účetně vedla samoobsluhu, kterou výlučně sama v nemovitosti užívala. Podle článku III/2 smlouvy o sdružení nebyla ani prvá žalovaná zmocněna k uzavření kupní smlouvy, podle které by byla druhá žalovaná zavázána. O tom, že by byla dovolatelka účastníkem kupní smlouvy, nesvědčí ani ta okolnost, že v roce 1993 uhradila za prvou žalovanou třikrát částku 200 000 Kč, neboť se tak stalo na žádost prvé žalované v době její druhotné platební neschopnosti. Dovolatelka je přesvědčena, že není ve věci pasivně legitimována a navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání vyhodnotila argumenty dovolatelky jako ryze účelové, s nimiž se již vypořádaly soudy obou stupňů. Především tvrzení dovolatelky, že smlouva o sdružení byla uzavřena výlučně za účelem koupě nemovitosti, je v rozporu s článkem 1 odst. 5 této smlouvy, v němž je předmět činnosti sdružení sjednán na koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, hostinskou činnost a provozování a pronájem nebytových prostor. Společná a nerozdílná odpovědnost účastníků sdružení ze závazků vůči třetím osobám stanovená v §835 odst. 2 ObčZ nemůže být podle žalobkyně narušena ani rozdělením oborů působnosti jejích účastníků tak, že dovolatelka provozovala restauraci a prvá žalovaná prodejnu potravin. K předávací inventuře poukázala žalobkyně na skutkové zjištění odvolacího soudu, že se jí účastnily nejen statutární orgány prvé žalované, ale i statutární orgány dovolatelky. Závazek uhradit částku ve výši 3 965 048,29 Kč byl podle žalobkyně uznán písemně co do důvodu i výše dne 8. 7. 1993. Tento dokument je podepsán K. D., jednatelem prvé žalované a orazítkován razítkem sdružení U., ve kterém jsou označena DIČ obou žalovaných. K dalšímu uznání závazku druhou žalovanou došlo podle §407 odst. 3 ObchZ třemi platbami po 200 000 Kč. Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto podle názoru žalobkyně správné a dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu neřeší otázku mající po právní stránce zásadní význam. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody, eventuálně vadami řízení.
V posuzované věci vyplývá ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně a odvolací soud akceptoval, že prvá i druhá žalovaná byly přítomny přejímacího řízení a ve vydražené provozní jednotce převzaly od žalobkyně jako účastnice sdružení U. zboží, a dále že druhá žalovaná uhradila žalobkyni v roce 1993 třikrát částku 200 000 Kč, přičemž při všech platbách uvedla variabilní symbol , tj. číslo faktury z , kterou žalobkyně účtovala část kupní ceny prodaných zásob ve výši Kč. Tímto skutkovým zjištěním je dovolací soud vázán, neboť při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Ze shora uvedeného skutkového zjištění nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem. Podle §323 odst. 1 ObchZ uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání dluhu. Za uznání nepromlčeného závazku se považují i právní úkony uvedené v §407 odst. 2 a 3 ObchZ (§323 odst. 2 ObchZ). Podle §407 odst. 3 ObchZ plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. Vzhledem k tomu, že podle skutkového zjištění odvolacího soudu uhradila na základě vystavených faktur č. a druhá žalovaná žalobkyni částku 600 000 Kč, leželo na druhé žalované důkazní břemeno, aby prokázala neexistenci svého závazku k úhradě kupní ceny za zboží podle faktur č. a . Toto důkazní břemeno neunesla a naopak na základě skutkového zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu nelze dovodit, že by závěr odvolacího soudu, že druhá žalovaná společně s prvou žalovanou uzavřely jako účastnice sdružení U. podle §829 ObčZ se žalobkyní kupní smlouvu na zboží nacházející se v prodejně potravin v objektu U., byl v rozporu s hmotným právem.
Protože nejsou splněny ani další podmínky uvedené v §237 odst. 3 o. s. ř., je zřejmé. že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněného dovolacího důvodu po právní stránce zásadní právní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání druhé žalované – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když druhá žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li druhá žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 26. dubna 2005
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu