ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.190.2004.1
sp. zn. 32 Odo 190/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka ve věci žalobkyně MUDr. A. H., zastoupené, advokátkou, proti žalované … pojišťovně České republiky, o zaplacení částky 104 913,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 830/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2003 č. j. 44 Co 294/2000-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 26. listopadu 1999 č. j. 6 C 830/97-71 zamítl návrh žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 104 913,45 Kč s 18% úrokem od 1. 6. 1995 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala úhrady za výkon zdravotní péče, kterou poskytovala v období dubna a května 1995. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně uzavřela s … pojišťovnou, Okresní pojišťovnou v B. dne 10. 12. 1993 smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Rozhodnutím Okresního úřadu v B. ze dne 14. 3. 1994 byla žalobkyni zrušena registrace zdravotnického zařízení v B., právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 8. 12. 1994. Dne 6. 4. 1995 byla žalobkyně registrována jako nestátní zdravotnické zařízení Okresním úřadem ve V. s místem provozování v B. a 15. 2. 1996 uzavřela se žalovanou obdobnou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Soud prvního stupně vyšel z §8 odst. 1 zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění účinném k datu uzavření uvedené smlouvy, podle něhož oprávnění k provozování nestátního zdravotnického zařízení vzniká rozhodnutím o registraci okresním úřadem příslušným podle místa provozování tohoto zařízení. Soud prvního stupně věc uzavřel, že smlouva žalobkyně a Okresní pojišťovny v B. opravňovala žalobkyni k provozování nestátního zařízení pouze v okrese B., nikoliv však v okrese V., neboť s touto Okresní pojišťovnou ve V. neměla žalobkyně v rozhodném období uzavřenu smlouvu o poskytování zdravotní péče a žalovaná proto není povinna hradit žalobkyni poskytnutou zdravotní péči.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. září 2003 č. j. 44 Co 294/2000-96 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a akceptoval i jeho právní hodnocení věci, které doplnil výkladem článku VII/3 předmětné smlouvy účastníků řízení z 10. 12. 1993, v němž bylo sjednáno: „Zruší-li orgán příslušný k registraci zdravotnického zařízení ve smyslu §13 zákona č. 160/92 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, své rozhodnutí, ruší se ke dni právní moci tohoto rozhodnutí i smlouva“. Podle závěru odvolacího soudu se jedná o rozvazovací podmínku ve smyslu §36 odstavce 1 věty prvé a odstavce 2 občanského zákoníku a smlouvou tím bylo zakotveno, že práva a povinnosti smlouvou konstituovaná zanikají i tím, že orgán, který registraci vydává, ji zruší s tím, že okamžik zrušení se stanoví ke dni právní moci rozhodnutí. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní moc rozhodnutí příslušného orgánu o odnětí registrace zdravotnického zařízení žalobkyně nastala dne 8. 12. 1994 a tímto dnem též podle závěru odvolacího soudu zanikla závazková povinnost žalované k úhradě poskytnuté zdravotní péče pro jakoukoli další dobu, tj. i pro duben a květen 1995.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání podle občanského soudního řádu ve znění platném podle jejího vyjádření ke dni 21. 4. 1997 z důvodu vymezeného v §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tedy nesprávného právního posouzení věci. Pochybení odvolacího soudu spatřuje ve stanovení data nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí registrace zdravotnického zařízení žalobkyně. Toto rozhodnutí nemohlo podle názoru dovolatelky nabýt právní moci 8. 12. 1994, když bylo poté zrušeno na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Ministerstvo zdravotnictví ČR poté ve věci opětovně rozhodlo až dne 26. 2. 1997 tak, že rozhodnutí Okresního úřadu v B. potvrdilo. Teprve tímto dnem nabylo uvedené rozhodnutí právní moci, takže předmětná smlouva z 10. 12. 1993 byla v platnosti po celou dobu, na kterou byla sjednána, tj. do 1. 1. 1996. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání nesouhlasí s právním názorem dovolatelky, že smlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče mezi … pojišťovnou České republiky a zdravotnickým zařízením má všeobecnou platnost co do místa poskytování zdravotní péče. Z názoru dovolatelky vyplývá, že by pro jedno zdravotnické zařízení postačovalo jediné rozhodnutí o registraci a uzavření jedné smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou s účinky pro celé území státu. Tak tomu však podle platné právní úpravy není. Žalovaná se dále ztotožnila se závěry odvolacího soudu ohledně posouzení rozvazovací podmínky smlouvy a navrhla zamítnutí dovolání.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 26. listopadu 1999.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle §239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil možnost podání dovolání, a není přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhla, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno.
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., přičemž ani dovolatelka netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2005
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu