ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.196.2004.1
sp. zn. 32 Odo 196/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce C. I. L., zastoupeného, advokátkou, proti žalovanému M. M., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 1 836 252 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 C 1225/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2003, č.j. 29 Co 357/2003-312, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám …, advokátky se sídlem v …
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2003, č.j. 29 Co 357/2003-312, potvrdil výrok I. rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. července 2002, č.j. 4 C 1225/95-228, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 1 836 252 Kč s příslušenstvím specifikovaným v daném rozsudku, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že žalobce prokázal důvodnost žalované částky, když právní předchůdkyně žalobce požadovala zaplacení plnění v souladu s obsahem platných leasingových smluv č. 3-248 a č. 3-249 ze dne 6. 10. 1993 a č. 94-062 ze dne 19. 5. 1994, uzavřených mezi předchůdkyní žalobce jako pronajímatelem a nájemci žalovaným a D. V., kteří měli mezi sebou uzavřenou smlouvu o sdružení ze dne 23. 9. 1993, podle níž byli ze závazků vůči třetím osobám zavázáni společně a nerozdílně. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný odpovídá žalobci za celý nesplněný závazek podle §835 odst. 2 obč. zák., neboť žalobce je oprávněn ve smyslu §511 odst. 1 obč. zák. požadovat dluh po kterémkoli účastníku sdružení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje přitom dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž namítá, že řízení bylo postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vady řízení spatřuje v tom, že byla porušena ustanovení občanského soudního řádu o koncentraci řízení, dále zásada, že žalobci nelze přiznat více, než v žalobním návrhu požaduje, a že byl užit nesprávný procesní postup, který mohl mít za následek, že v řízení bylo jako s účastníkem jednáno s neoprávněnou osobou, o jejímž připuštění do řízení soud usnesením nesprávně rozhodl. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí pro jeho nepřípustnost, neboť se domnívá, že neřeší otázku zásadního právního významu. Dovolání zároveň považuje za nedůvodné, když má za to, že rozsudek odvolacího soudu je správný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.) a řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V daném případě není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje ve věci samé do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního rozhodl ve věci samé prvním rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí v tom, že řízení bylo ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaný uplatnil, však nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je eventuálně postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. K takovým vadám by mohl dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Za procesní situace, kdy dovolání není podle §236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, dovolací soud dovolání žalovaného bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 7 575 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 10. února 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu