ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.250.2004.1
sp. zn. 32 Odo 250/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně P. a g. r. a l. f., a. s., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému J. M., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 148 021,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Znojmě pod sp. zn. 18 C 1009/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. října 2003 č. j. 27 Co 127/2003 - 129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobkyni 6 752,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně …, advokátky se sídlem v ...
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 14. listopadu 2002 č. j. 18 C 1009/2002 - 92 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 148 021, 80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 13% ročně od 11. 5. 1995 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 13% ročně z částky 148 021,80 Kč za dne 10. 5. 1995 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. října 2003 č. j. 27 Co 127/2003 - 129 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve výroku I. a změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně je v řízení aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 1994, kterou A. V. postoupilo svoji pohledávku ve výši 148 021,80 Kč za žalovaným na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně jako prodávající uzavřel s žalovaným kupní smlouvu podle §409 a násl. obchod. zák., jejímž předmětem byla koupě prasat, jalovic a krav, předmětné zboží dodal žalovanému dne 28. 5. 1993 a 25. 6. 1993, avšak žalovaný dohodnutou kupní cenu ve výši 179 021,80 Kč zaplatil pouze ve výši 31 000 Kč. Žalovaný dne 18. 11. 1994 uznal svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobkyně ve smyslu §323 odst. 1 obchod. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatele nesprávně dovodil, že předmět postupní smlouvy je řádně specifikován. Předmětem smlouvy byly dvě faktury, přičemž druhá faktura č. 320056 na částku 67 307 Kč byla fakturována předčasně, protože k ní nebyl přiložen dodací list. Dodací list pak žalovaný podepsal až po jeden a půl roce pod nátlakem. Dodnes žalobkyně ani její právní předchůdce nevystavili na vymáhanou pohledávku řádný daňový doklad, který by byl doručen žalovanému a nebylo prokázáno splnění dodávky. Existence pohledávky tak zůstala sporná a neurčitá a pohledávka k námitce žalovaného již byla promlčena. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by její právní předchůdce splnil povinnost ve smyslu §526 odst. 1 obč. zák. a oznámil žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným. Za nesprávné právní posouzení považuje závěr soudu o uznání závazku ve smyslu §323 odst. 1 obch. zák., aniž by projev vůle žalovaného měl náležitosti uznání závazku. Navrhl, aby rozsudek odvolacího ho soudu i rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání, neboť rozhodnutí soudů považuje za věcně správné.
Dovolání není v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Nesprávným právním posouzením věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky neshledává, neboť otázku, zda pohledávka vymezená ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 3. dubna 1995 odpovídá požadavkům kladeným ustanovením §524 a násl. obč. zák. z pohledu její určitosti, řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem. Odvolací soud rovněž správně aplikoval §526 obč. zák., pokud dovodil, že v případě nesplnění notifikační povinnosti právního předchůdce žalobkyně byla účinnost postoupení pohledávky vůči žalovanému založena tím, že mu žalobkyně písemnou smlouvou prokázala, že k postoupení vymáhané pohledávky došlo.
Odvolací soud rovněž rozhodoval v souladu s hmotným právem, dospěl-li k závěru, že žalovaný uznal závazek ve smyslu §323 odst. 1 obchod. zák., když správně aplikoval obchodní zákoník, jestliže předchůdce žalobkyně a žalovaný byli jako podnikatelé v obchodním závazkovém vztahu. Rovněž závěr o uznání závazku je správný, neboť závazek žalovaného v uznání závazku ze dne 18. 11. 1994 má všechny náležitosti vyžadované ustanovením §323 obch. zák. pro platné uznání závazku.
Lze tak uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem není s hmotným právem, konkrétně s ustanoveními §524 a násl. obč. zák. a §323 odst. 1 obchod. zák., v rozporu. A vzhledem k tomu, že právní otázka řešená v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu nemá potřebný judikatorní přesah (právní závěr o neurčitosti smlouvy o postoupení pohledávky a uznání závazku je vždy výsledkem právního posouzení konkrétních skutkových zjištění), není dovolání směřující proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ani z jiných důvodů podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Námitky dovolatele napadající skutková zjištění plynoucí z faktur a dodacích listů, jakož i výklad dovolatele k provedení důkazů, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1písm. c) o. s. ř., neboť zpochybňují skutková zjištění soudů. Dovolatel přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci, jiné otázky zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají.
Rovněž k námitce dovolatele, že vymáhaná pohledávka je promlčená, nelze v dovolacím řízení přihlížet, neboť dovolatel v průběhu řízení námitku promlčení nevznesl a soudy se proto otázkou promlčení pohledávky vůbec nezabývaly.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti zbývajícím výrokům rozsudku odvolacího soudu týkající se změny výroku o náhradě nákladů před soudem prvního stupně, jakož i proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, majícím charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl /§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř./.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelu bránění jejich práv, spočívají v odměněn advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 6 677,50 Kč (srov. část dvanáctou, hlavu první zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14, §16 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhl. Č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem 6 752,50 Kč. V dovolacím řízení neúspěšnému žalovanému dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby náklady žalobkyně uhradil; ve smyslu ust. §149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 10. března 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu