ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.277.2005.1
sp. zn. 32 Odo 277/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce a) JUDr. V. K., b) JUDr. F. N., c) J. V., zastoupených, advokátem, proti žalovaným 1) M. R., zastoupeným, advokátem, 2) L. & R., s. r. o., o zaplacení 1 170 730 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 6 C 31/97, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2004 č. j. 16 Co 507/2003 - 210, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. listopadu 2000 č. j. 23 Co 325/2000 – 147 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. února 2000 č. j. 6 C 31/97 – 103 ve výrocích, v nichž byla 1/ žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 325 800 Kč s příslušenstvím, a žalobci b) částku 48 012 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu ohledně těchto plnění zamítl (výrok I.) Odvolací soud dále odmítl odvolání 1) žalovaného proti výrokům rozsudku soudu prvního stupně, v nichž tento soud zamítl žalobu proti 2) žalované, jíž se žalobce a) domáhal zaplacení 448 065 Kč s příslušenstvím, žalobce b) zaplacení 699 293 Kč s příslušenstvím a žalobce c) zaplacení 23 372 Kč s příslušenstvím (výrok II.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III. a IV.).
Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 29. července 2003 č. j. 29 Odo 210/2001 – 169 rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I. a IV. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. června 2004 č. j. 16 Co 507/2003 – 210 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, jímž byla 1) žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 325 830 Kč s příslušenstvím a žalobci b) částku 48 012 Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku ve vztahu mezi žalobcem b) a 1) žalovaným /výrok I./, změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně příslušenství pohledávky žalobce a) ve výši 16% z částky 325 830 Kč od 27. 12. 1995 do 18. prosince 1996 a pohledávky žalobce b) ve výši 16% z částky 48 002 Kč od 27. 12. 1995 do 18. prosince 1996 tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl /výrok II./, změnil výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a) a 1) žalovaným /výrok III./ a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi 1)žalovaným a žalobcem a) /výrok IV./.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroků I., III. a IV. podal 1) žalovaný dovolání, ve kterém namítl, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (mimo rozhodnutí uvedených v §237 odst. 2 o.s.ř., které však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné při splnění podmínek uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. Tyto vady se ze spisu nepodávají a konečně dovolatel ani netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.Takový případ však v dané věci nenastal, neboť dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. V daném případě odvolací soud proti svému rozsudku dovolání nepřipustil.
Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.). V projednávané věci však 1) žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání v rámci dalšího odvolacího řízení neučinil.
Přípustnost dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nepřichází v úvahu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku soudu, a stává se proto formálně jeho součástí (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §238a o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §238a o. s. ř. dána není, neboť přípustnost dovolání proti usnesení o nákladech řízení není tímto ustanovením založena.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšný 1) žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a ostatním účastníkům v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2005
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu