ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.326.2005.1
sp. zn. 32 Odo 326/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobce Mgr. P. S., správce konkurzní podstaty úpadce P. s., spol. s r.o., proti žalované B., spol. s r.o., o zaplacení částky 77 460 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 255/97, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004 č. j. 4 Cmo 57/2003-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Bývalý Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. října 1998 č. j. 51 Cm 255/97-34 uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 77 460 Kč s 18% úrokem z prodlení od 1. 10. 1993 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. listopadu 2000 č. j. 4 Cmo 34/99-48 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 9. prosince 2002 č. j. 29 Odo 416/2001-69 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud pak rozsudkem ze dne 10. listopadu 2004 č. j. 4 Cmo 57/2003-104 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje s odvoláním na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Je přesvědčena, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], neboť odvolací soud řešil otázku vzniku nároku zhotovitele na zaplacení ceny díla v rozporu s hmotným právem, stejně jako otázku aktivní legitimace žalobce, a že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], neboť nebylo postupováno v souladu s ustanovením §120 o. s. ř., když nebyly provedeny navržené důkazy a nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy) a soud dovodil, že dovolatelka neunesla důkazní břemeno. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 8. října 1998.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle §239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil možnost podání dovolání, a není přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhla, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno.
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., přičemž ani dovolatelka netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani chybné poučení obsažené v rozsudku odvolacího soudu.
K uplatněným vadám řízení by mohl dovolací soud přihlédnout pouze v případě přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2005
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu