ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.372.2005.1
sp. zn. 32 Odo 372/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně J. - CZ s.r.o., proti žalované L., spol. s r.o., o zaplacení 100.936,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43/7 Cm 112/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. října 2004, č.j. 1 Cmo 22/2004-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2003, č.j. 43/7 Cm 112/97-69, ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2003, č.j. 7 Cm 112/97-89, ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu o zaplacení částky 91.500,- Kč zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů. V zamítavém výroku ve věci samé co do částky 9.436,- Kč zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, neboť nebyl odvoláním žalované dotčen.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož s ohledem na všechny okolnosti případu a provedené důkazy zastává názor, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dále uvedla, že bližší odůvodnění dovolání včetně právní argumentace doloží dodatečně a navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění.
Uvedení dovolacího důvodu jako povinné náležitosti dovolání není splněno v případě, kdy dovolatel pouze obecně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž dovolací důvod obsahově vymezí, tj. kdy neoznačí právní otázky nebo jejich právní řešení, jejichž posouzení odvolacím soudem považuje za nesprávné. K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst.1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, je dovolání stiženo vadou, pro kterou dovolací soud nemůže pokračovat v dovolacím řízení, neboť v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak z hlediska jeho správnosti nelze přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
Marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v §241a odst. 1 o. s .ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v §241b odst. 3 větě první o. s. ř., a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce (§57 odst. 2 věta první o. s. ř.).
V posuzovaném případě se z obsahu spisu podává, že v dovolání žalobkyně ze dne 8. února 2005 (na č.l. 111), které bylo předáno dne 9. února 2005 k poštovní přepravě, není konkrétně vymezen uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, ani není popřípadě uvedeno, které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání. Dovolatelka vyjádřila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci pouze odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., aniž dovolací důvod jakkoli konkretizovala (tj. aniž vymezila právní otázku nebo právní závěr odvolacího soudu, který měl odvolací soud podle jejího názoru nesprávně posoudit).
Z obsahu spisu (srov. doručenku na č.l. 108 verte) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolatelce (jejímu právnímu zástupci) doručen (tzv. fikcí doručení podle §48b odst. 3 o. s. ř.) dne 10. prosince 2004.
Ve smyslu §57 odst. 2 věty první o. s. ř. připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na čtvrtek 10. února 2005.
Z obsahu spisu soud zjistil, že soud prvního stupně dovolatelku k doplnění dovolání nevyzval a že dovolatelka z vlastní iniciativy své podání o chybějící náležitosti (o konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu), ač tak i sama předeslala, nedoplnila. Tím došlo dnem 10. února 2005 k marnému uplynutí zákonné lhůty stanovené pro případné doplnění dovolání, v důsledku čehož trpí dovolání žalobkyně vadami, které brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. října 2005
JUDr. Miroslav G a l l u s, v. r.
předseda senátu