ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.590.2005.1
sp. zn. 32 Odo 590/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobce K. d., proti žalovanému JUDr. D. H., o zaplacení 104 320 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 94/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. listopadu 2004 č. j. 9 Co 41/2003 – 45, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích rozsudkem pro uznání ze dne 27. listopadu 2002 č. j. 20 C 94/2002 – 25 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 104 320 Kč s 5,5 % úrokem z prodlení z částky 76 920 Kč od 10. 4. 2002 do zaplacení a z částky 27 400 Kč od 29. 6. 2002 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. listopadu 2004 č. j. 9 Co 41/2003 – 45 rozsudek soudu prvního stupně zrušil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jako soudu věcně příslušnému.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění předpokladů §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení soudu, neboť v daném případě se nejedná o věc obchodní a není tudíž dána věcná příslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné a navrhuje zastavení dovolacího řízení, neboť advokát JUDr. I. K. nepředložil soudu hodnověrné zmocnění k jednání za žalobce.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je taxativně upravena v §237 až §239 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Usnesení odvolacího soudu je dále napadnutelné dovoláním podaným podle §238 o. s. ř.; musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu o obnově řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí apod.) připouští dovolání ustanovení §238a o. s. ř.; na věc, která je předmětem tohoto řízení, se však případy uvedené v §238 a §238a o. s. ř. nevztahují.
Dovolání nepřichází v úvahu ani podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. , který připouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. V dané věci byla věc postoupena věcně příslušnému soudu, nikoliv jinému orgánu do jehož pravomoci by měla náležet.
Za této situace je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. června 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobce K. d., proti žalovanému JUDr. D. H., o zaplacení 104 320 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 94/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. listopadu 2004 č. j. 9 Co 41/2003 – 45, takto: Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích rozsudkem pro uznání ze dne 27. listopadu 2002 č. j. 20 C 94/2002 – 25 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 104 320 Kč s 5,5 % úrokem z prodlení z částky 76 920 Kč od 10. 4. 2002 do zaplacení a z částky 27 400 Kč od 29. 6. 2002 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. listopadu 2004 č. j. 9 Co 41/2003 – 45 rozsudek soudu prvního stupně zrušil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jako soudu věcně příslušnému.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění předpokladů §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení soudu, neboť v daném případě se nejedná o věc obchodní a není tudíž dána věcná příslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné a navrhuje zastavení dovolacího řízení, neboť advokát JUDr. I. K. nepředložil soudu hodnověrné zmocnění k jednání za žalobce.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je taxativně upravena v §237 až §239 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Usnesení odvolacího soudu je dále napadnutelné dovoláním podaným podle §238 o. s. ř.; musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu o obnově řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí apod.) připouští dovolání ustanovení §238a o. s. ř.; na věc, která je předmětem tohoto řízení, se však případy uvedené v §238 a §238a o. s. ř. nevztahují.
Dovolání nepřichází v úvahu ani podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. , který připouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. V dané věci byla věc postoupena věcně příslušnému soudu, nikoliv jinému orgánu do jehož pravomoci by měla náležet.
Za této situace je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. června 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu