ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.595.2005.1
sp. zn. 32 Odo 595/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně S.-S., spol. s r.o., proti žalované M. M., s.r.o., o zaplacení 26 926 694,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 28 Cm 1114/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2004, č.j. 1 Cmo 280/2003-214, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2004, č.j. 1 Cmo 280/2003-214, potvrdil výrokem I. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. května 2003, č.j. 28 Cm 1114/99-135, v části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení 10 005 642,50 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 26. 4. 1996 do zaplacení a výrokem II. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III, IV a ve zbylém rozsahu výroku II. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o generální dodávce stavby uzavřená mezi účastníky dne 13. 10. 1994 není platně uzavřenou smlouvou o dílo ve smyslu §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) pro absenci ujednání o ceně tohoto díla, aniž by účastníci vyjádřili vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny (§536 odst. 3 obch. zák.). Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že účastníci nesjednali fixní cenu, jestliže je ve smlouvě cena 43 097 000 Kč označena jako předběžně dohodnutá. Účastníci nesjednali ani způsob určení ceny, pokud ze smlouvy vyplývá, že o jisté části ceny se dohodnou v budoucnu. Za neurčitý považoval způsob určení ceny díla v tom směru, že odkazy ve smlouvě na dokumenty vydávané Ú. P., a. s. byly obecného nedostačujícího charakteru. Shodl se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že skutečností, vedoucí k neplatnosti smlouvy pro absenci náležitého cenového ujednání, bylo i zjištění, že text smlouvy obsahoval rozpory mezi závěrečnou částí č.l. 3.1. a) smlouvy, kde se uvádí, že předběžná cena obsahuje všechny v úvahu přicházející přirážky, ale v následujícím textu jsou předvídány další přirážky. Odvolací soud uzavřel, že chybí-li podstatná část smlouvy (ujednání o ceně díla), nepřichází v úvahu, aby tento nedostatek byl reparován výkladem úkonů stran, proto již neposuzoval další argumentaci účastníků a rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu svého I. výroku potvrdil.
Proti I. výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil neexistenci předmětné smlouvy o dílo, dovodil-li, že smlouvou nebyla sjednána cena díla. Dovolatelka má za to, že mezi účastníky byla sjednána cena tak, že byl sjednán způsob určení ceny díla podle nabídkových cen včetně jednotkových cen uvedených v příslušné tabulce a její přílohy, čímž byla sjednána cena části díla podle specifikovaných podkladů. Pokud o další části ceny díla strany dohodly, že bude sjednána dodatkem ke smlouvě, domnívá se, že obchodní zákoník takové ujednání o ceně nevylučuje. Nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že cena byla sjednána neurčitě v tom směru, že ve smlouvě bylo údajně jen obecně a nedostatečně odkazováno na dokumenty vydávané Ú. P., a. s. Dovolatelka připomíná, že i v případě, že by byl správný závěr odvolacího soudu, že cena byla sjednána neurčitě, měl odvolací soud aplikovat ustanovení §546 odst. 1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit cenu díla, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek. Vadu řízení pak spatřuje v tom, že odvolací soud nevěnoval pozornost dalším argumentům účastníků, čímž nebyl dodržen postup stanovený §212 o. s. ř. Žalobkyně navrhla zrušení I. výroku rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci v tomto rozsahu uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
V daném případě závěru odvolacího soudu, kterým se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o generální dodávce stavby uzavřená mezi účastníky dne 13. 0. 994 není platně uzavřenou smlouvou o dílo ve smyslu §536 a násl. obch. zák. pro absenci ujednání o ceně tohoto díla, aniž by účastníci vyjádřili vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny, nelze vytknout, že by byl v rozporu s hmotným právem (§536 odst. 3 obch. zák.).
Dovolatelce lze sice přisvědčit, že bylo možné uzavřít platně smlouvu o dílo bez stanovení ceny nebo způsobu jejího určení, avšak pominula, že jen tehdy, pokud smlouva obsahovala projev vůle účastníků uzavřít smlouvu bez určení ceny. Z obsahu předmětné smlouvy je ale zřejmé, že takový obsah vůle tato smlouva neobsahuje, jestliže vůle účastníků směřovala k ujednání předběžné ceny díla. Samotná dovolatelka ve svém dovolání poukazuje, že ve smlouvě byl sjednán způsob určení části ceny díla, čímž potvrzuje, že účastníci neprojevili vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla. Zdůrazňuje-li žalobkyně, že cena byla podle jejího názoru sjednána, jestliže smlouva v určité části obsahovala způsob určení ceny díla podle nabídkových cen včetně jednotkových cen uvedených v příslušné tabulce a její přílohy, pak je nutno konstatovat, že tento způsob určení ceny díla se netýkal způsobu určení ceny celého díla, neboť se netýkal určení ceny vnitřních instalací /elektoinstalací, vytápěcí vzduchotechniky, rozvodů vody, kanalizace, plynu, atd. - viz čl. 3.1.a) smlouvy/, u nichž cena ani způsob určení ceny sjednán nebyl a cena měla být sjednána až dodatkem ke smlouvě (č.l. 3.3. smlouvy).
Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo (§536 obch. zák.) jsou předmět díla a určení ceny nebo vymezení způsobu jejího určení, popřípadě projev vůle účastníků uzavřít smlouvu bez určení ceny. Pokud smlouva o dílo neobsahuje obě tyto podstatné náležitosti, není uzavřena platně (srov. Komentář k Obchodnímu zákoníku, Ch., Š., T. kol., 2. vydání r. 1994 a následující vydání, C.H.B., komentář k §536). Jestliže tedy v daném případě nebyla sjednána fixní cena díla a ani způsob určení ceny díla ohledně celého díla a projev vůle účastníků nesměřoval k uzavření smlouvy bez určení ceny, nelze odvolacímu soudu vytýkat, uzavřel-li, že předmětná smlouva není platně uzavřenou smlouvou o dílo ve smyslu §536 a násl. obch. zák.
Dovolatelkou připomínaná aplikace §546 odst. 1 obch. zák. je možná jen tehdy, pokud účastníci projevili vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny nebo bez dohody o způsobu jejího určení a později se na výši ceny nedohodnou (srov. Komentář k Obchodnímu zákoníku, Ch., Š., T. a kol., 2. vydání r. 1994 a následující vydání, C.H.B., komentář k §536 a §546). Sama dovolatelka však ve svém dovolání poukazuje, že ve smlouvě byl podle ní sjednán způsob určení části ceny díla, z čímž potvrzuje, že vůle účastníků nesměřovala k uzavření smlouvy o dílo bez určení ceny díla. Ustanovení §546 odst. 1 obch. zák. tedy na souzený případ nedopadá, proto ani v tomto směru není závěr odvolacího soudu v rozporu s hmotným právem.
Z uvedeného vyplývá, že v dané věci rozhodnutí odvolacího soudu nemá v napadeném rozsahu po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neposoudil otázku platnosti smlouvy v rozporu s hmotným právem a rozhodnutí odvolacího soudu nemá ani judikatorní význam.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), aniž by se mohl věcí dále zabývat, jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Namítá-li dovolatelka, že řízení trpí vadami, která mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze k nim přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky se proto takovými případnými vadami nemůže v daném případě zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2005
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu