ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.602.2004.1
sp. zn. 32 Odo 602/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce R. S., zastoupeného, advokátem, proti žalované I. P., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 118 700,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 4/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2003, č.j. 3 Cmo 203/2003-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. října 2003, č.j. 3 Cmo 203/2003-101, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2003, č.j. 11 Cm 4/97-81, kterým byla žaloba na zaplacení 118 700,80 Kč s příslušenstvím zamítnuta; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo podle §536 obch. zák., jejímž předmětem byl tisk katalogů P3, P6, M. p., S. s. v nákladu 12 000 kusů, za ceny 11,50 Kč za kus při nákladu nad 10 000 kusů u katalogů P6 a P3 a 9,50 Kč u ostatních katalogů a vyhotovení litografie za sjednanou cenu 120 000 Kč, a protože žalobce neprokázal, jaké plnění – v jakém počtu a druzích různé katalogy žalované dodal, jak dospěl k ceně zakázky ve výši 236 640 Kč, tedy jaké plnění žádá zaplatit, nemá nárok na zaplacení ceny díla podle §546 odst. 1 obch. zák., nesplnil-li ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák. svoji povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním žalované ve stanoveném místě. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že k prokázání splnění nestačí, pokud žalobce odkazoval na korespondenci žalované, že má nějaké katalogy uskladněny, když ani z reklamace žalované ze dne 11. 8. 1995 nevyplývá, kolik kusů má žalovaná v držení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem, že neprokázal řádné splnění díla, přičemž se domnívá, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nesprávně v tomto směru hodnotil důkazy, neboť pokud by žalovaná dílo nepřevzala, nemohla by se vyjadřovat ke kvalitě díla. Namítá, že soudy neměly tvrzení splnění díla považovat za otázku spornou, ale nespornou, když žalovaná v řízení zpochybňovala pouze kvalitu díla, nikoliv předání díla. Dovolatel nesouhlasí ani se stanoviskem odvolacího soudu, kterým potvrdil správný postup soudu prvního stupně v odmítnutí provést navržené důkazy výslechem svědků D. a P. s tím, že nesměřovaly k prokázání rozsahu a druhu plnění, ale ke kvalitě plnění. Má za to, že dovolání je důvodné, neboť oba soudy pochybily v závěru o zamítnutí žaloby, proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání, je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak odvolací soud a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné, hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům ohledně splnění díla z provedených důkazů dospěl. Dovolatel současně vychází z odlišných skutkových závěrů než odvolací soud zejména tím, že za sporný nepovažuje závěr o splnění díla, ale za spornou považuje jen otázku kvality provedeného díla. Činí tak z provedených důkazů vlastní skutková zjištění, tj., že zhotovitel předal dílo objednateli, a na nich pak buduje i svůj vlastní, od odvolacího soudu odlišný, skutkový závěr ohledně provedení díla. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových zjištěních a závěrech o splnění díla buduje odlišný právní názor na věc v tom směru, že považuje svoji žalobu za důvodnou, nezpochybňuje ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem (zamítnutí žaloby na zaplacení ceny díla podle §546 odst. 1 obch. zák. pro nesplnění povinnosti provést dílo jeho řádným ukončením a předáním ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák.), ale skutkové zjištění (neprokázání splnění díla jeho řádným ukončením a předáním), které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Pokud odvolací soud v posuzované věci přijal skutkový závěr, že dovolatel neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že sjednané dílo provedl řádným ukončením a předáním žalované, je tento závěr pro dovolací soud závazný.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobce uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. března 2005
JUDr. Kateřina Hornochová,v. r.
předsedkyně senátu