ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.694.2004.1
sp. zn. 32 Odo 694/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobkyně S. spol. s r.o., proti žalované S. Č., o zaplacení částky 31 737 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 291/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003 č. j. 55 Co 301/2003-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 392,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. T.,
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 3. dubna 2003 č. j. 27 C 291/99-106 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 31 737 Kč s 12% úrokem z prodlení od 1. 6. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako nájemkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o podnájmu nebytových prostor, neboť podle nájemní smlouvy nepotřebovala předchozí souhlas pronajímatele; smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 2. 11. 1998 do 31. 12. 1999. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaná složila při uzavření uvedené smlouvy tzv. garanci ve výši 32 880 Kč jako zálohu na riziko nájemce spojené s předčasným ukončením podnájmu s tím, že pak by šlo o smluvní pokutu ve prospěch nájemce splatnou v den ukončení smlouvy. Dne 16. 3. 1999 zaslala žalovaná žalobkyni výpověď podnájemní smlouvy, neboť jí bylo pozastaveno provozování živnosti; následně na to dne 25. 3. 1999 zaslala výpověď předmětné smlouvy pro více než měsíční prodlení s placením nájemného také žalobkyně žalované. Soud prvního stupně nepovažoval obě výpovědi za projevy vůle směřující k uzavření dohody o ukončení podnájmu. Z toho učinil závěr, že výpovědní doba žalované skončila 31. 5. 1999 a žalovaná proto byla povinna až do tohoto data platit nájemné.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. listopadu 2003 č. j. 55 Co 301/2003-117 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni 31 737 Kč s 12% úrokem z prodlení od 1. 6. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, s tím rozdílem, že žalobkyně nemá právo na zaplacení nájemného a nákladů za služby za měsíc březen 1999, když sama zmařila předání nebytových prostor dne 31. 3. 1999 a žalovaná zaplatila žalobkyni již při uzavření podnájemní smlouvy částku 32 880 Kč. Žalovaná z toho důvodu žalobkyni nic nedluží.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] a vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.]. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla zamítnutí dovolání žalobkyně jako nedůvodného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V dané věci napadá žalobkyně rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 31 737 Kč s příslušenstvím. Jednalo se vztah založený smlouvou o podnájmu nebytových prostor mezi podnikateli, přičemž je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že smlouva se týkala podnikatelské činnosti jejích účastníků; závazkový vztah má tedy podle §261 odst. 1 obchodního zákoníku obchodní charakter a případný spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., věcí obchodní. Vzhledem k tomu, že se jedná o peněžitém plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2 317,50 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. května 2005
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu