ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.720.2004.1
sp. zn. 32 Odo 720/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně T. a.s., proti žalovanému V. V., podnikateli, zastoupenému JUDr. B. M., advokátem, o zaplacení 1 598 209,40 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 493/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2004, č.j. 15 Co 367/2003 - 160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. ledna 2004, č.j. 15 Co 367/2003 - 160 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. dubna 2003, č.j. 19 C 493/95-137, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 598 209,40 Kč s tím, že povinnost žalovaného zaniká v rozsahu plnění poskytnutého vůči žalobkyni dlužníky E., spol. s r.o., nebo F. D. nebo L. K. nebo M. a.s. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který vyšel ze zjištění, že žalovaný se ve zprostředkovatelské smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 31. 1. 1994 zavázal k ručení za závazky třetích osob, se kterými zprostředkoval uzavření kupních smluv, že kupní cena ve výši požadované žalobou nebyla kupujícími prodávajícímu (žalobkyni) podle platně uzavřených kupních smluv uhrazena, že žalobkyně jednotlivé kupující vyzvala k plnění jejích dluhů a ve vztahu k neznámému subjektu z jedné z kupních smluv uzavřené jménem M. a.s., že takové výzvy nebylo třeba ve smyslu §303 a 306 odst. 1 obch. zák. a proto je žalovaný povinen z titulu svého ručitelského závazku uspokojit žalobkyni v jejích pohledávkách za označenými subjekty v rozsahu požadovaném žalobou. Odmítl námitku žalovaného, že výkon práva žalobkyně je v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku ve smyslu §265 obch. zák., neboť bylo na žalovaném, jestliže dobrovolně přistoupil na podmínku ručení ve zprostředkovatelské smlouvě a odchylně od §649 odst. 1 obch. zák. upravil vztah ručení za závazky. Ani otázka výše provize a zda byla či nebyla poukázána, nemohla odůvodnit použití §265 obch. zák. Odmítl i poukaz žalovaného na ustanovení §374 obch. zák., jelikož se týká obecné odpovědnosti z náhrady škody a v tomto případě se jedná o odpovědnost z titulu ručitelského závazku ve zprostředkovatelské smlouvě a nikoliv z titulu náhrady škody, proto na danou věc nedopadá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, neboť se domnívá, že výkon práva žalobkyně byl v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu §265 obch. zák., jestliže přenesla veškerou odpovědnost na něj za nepřiměřeně nízkou provizi, a když v době vzniku závazku nemohl předvídat, že kupující se dopustí trestné činnosti. Má za to, že mělo být aplikováno ustanovení §268 a §374 obch. zák., o vyloučení jeho odpovědnosti, neboť skutečnost, že se kupující dopustili trestné činnosti, vznikla nezávisle na jeho vůli. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla odmítnutí dovolání, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně a zdůraznila, že žalovaný ručitelský závazek převzal dobrovolně a škoda, která jí vznikla, byla způsobena důsledkem zprostředkovatelské činnosti žalovaného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, neboť soudem prvního stupně byla žalovanému uložena dřívějším rozsudkem stejná povinnost, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolatelem připomínané ustanovení §268 obch. zák. stanoví, že kdo způsobil neplatnost právního úkonu, je povinen nahradit škodu osobě, které byl právní úkon určen, ledaže tato osoba o neplatnosti právního úkonu věděla. Pro náhradu této škody platí obdobně ustanovení o náhradě škody způsobené porušením smluvní povinnosti (§373 a násl.). Z uvedeného je zřejmé, že nebyla namístě aplikace uvedeného ustanovení, týkající se neplatných právních úkonů, neboť v daném případě je nárok žalobkyně založen na platném ručitelském závazku v platné zprostředkovatelské smlouvě. Na danou věc nedopadá ani ustanovení §374 obch. zák., jelikož se týká obecné odpovědnosti za škodu, zatímco v tomto případě se jedná o odpovědnost z titulu ručitelského závazku ve zprostředkovatelské smlouvě a nikoliv z titulu odpovědnosti za škodu, jak správně odvolací soud konstatoval. Odmítl-li odvolací soud námitku žalovaného, že výkon práva žalobkyně je v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku ve smyslu §265 obch. zák., se zřetelem ke skutečnosti, že žalovaný si podmínky smlouvy dohodl s žalobkyní dobrovolně, včetně výše provize, přistoupil na podmínku ručení ve zprostředkovatelské smlouvě a odchylně od §649 odst. 1 obch. zák. upravil vztah ručení za závazky, pak tuto otázku odvolací soud řešil s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem tohoto případu, a nelze proto dovodit, že posouzení takové otázky má obecný význam pro všechny obdobné případy, není tudíž právní otázkou zásadního významum (srov. Judikát RNs C 23/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK, svazek 1/2001). Odvolací soud se při posuzování dané věci přitom neodchýlil ani od konstantní judikatury (srov. Judikát RNs C 2514, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK, svazek 28/2004, podle něhož „Jednou ze základních zásad poctivého obchodního styku je včasné placení.“). Tvrzení žalovaného, že nemohl předpokládat, že se kupující dopustí trestní činnosti, lze sice přisvědčit, jak správně dovodil odvolací soud, ale je mimo posouzení věci, jestliže zde existuje platný ručitelský závazek žalovaného za třetí osoby, který dobrovolně uzavřel v platné smlouvě a podle zásad poctivého obchodního styku je povinen své závazky splnit.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 7 575 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 3. května 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu