ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.749.2004.1
sp. zn. 32 Odo 749/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně E. h., a.s., zastoupené, advokátem, proti žalované E. a. s., zastoupené, advokátem, o přistoupení účastníka do řízení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 153/2000, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne ze dne 30. června 2003, č.j. 12 Co 280/2003-168, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne ze dne 30. června 2003, č.j. 12 Co 280/2003-168, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. června 2003, č.j. 12 Co 280/2003-168, potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2002, č.j. 18 C 153/2000-153, ve správném znění tak, že se připouští, aby do řízení jako druhý žalovaný přistoupil vedlejší účastník na straně žalovaného E. a. s., Š., N. 1, IČ ... Učinil tak podle §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobkyně, jež rozšířila žalobu i oproti stávajícímu vedlejšímu účastníku na straně žalované jako proti dalšímu žalovanému.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci napadla žalovaná dovoláním s tím, že toto usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a zároveň uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že řízení je postiženo vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Domnívá se, že odvolací soud neměl potvrdit usnesení soudu prvního stupně o přistoupení účastníka do řízení za situace, kdy Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 3. 2003, č.j. 18 C 153/2000-155, které nabylo právní moci dne 3. 4. 2003, rozhodl o zastavení řízení proti první žalované JUDr. H. O. Poukazuje, že v období od 4. dubna 2003 do 17. 9. 2003, kdy nabylo právní moci usnesení o přistoupení dalšího účastníka, existovalo řízení bez jakéhokoliv žalovaného a pouze za účasti vedlejšího účastníka, který však nemůže mít v řízení samostatné postavení, a nebylo proto možné vést nadále řízení proti vedlejšímu účastníku. Má za to, že soud svým procesně vadným postupem zároveň připouští, aby byl obcházen institut záměny účastníka. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení krajského soudu i usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalované bylo zamítnuto, neboť se domnívá, že vystoupením účastníka z řízení není zastavováno celé řízení, jsou-li v řízení další účastníci, protože dochází k zastavení jen té části řízení, která se účastníka týká. Poukazuje, že okamžikem, kdy rozšířila žalobu původně směřující pouze proti první žalované i na druhou žalovanou, do té doby vedlejší účastnicí, bylo zahájeno řízení proti druhé žalované. I když o procesním postavení druhé žalované rozhoduje soud, neznamená to, že do právní moci takového rozhodnutí běží samostatné řízení proti první žalované a samostatné řízení proti druhé žalované. Zdůrazňuje, že se jedná stále o jedno řízení zahájené původní žalobou, do kterého má přistoupit další účastník. Domnívá se, že i když soud pravomocně v důsledku zpětvzetí žaloby proti první žalované řízení zastavil, zastavil je jen v části, která se týkala první žalované a nezastavil tím celé řízení, neboť jeho účastníkem již byla druhá žalovaná.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Nejvyšší soud České republiky se tedy dále zabýval námitkou dovolatelky poukazující, že řízení před odvolacím soudem je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jež dovolatelka spatřovala v tom, že v období od 4. 4. 2003 do 17. 9. 2003, kdy nabylo právní moci usnesení o přistoupení dalšího účastníka, existovalo řízení po pravomocném zastavení řízení proti první žalované bez jakéhokoliv žalovaného a pouze za účasti vedlejšího účastníka, který však nemůže mít v řízení samostatné postavení a není možné rozhodovat o jeho dalším procesním postavení.
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle dosavadní judikatury pro přistoupení dalšího účastníka do řízení podle §92 odst. 1 o. s. ř. platí, že ten, jehož přístup do řízení je navržen, se stane účastníkem řízení až právní mocí usnesení, jímž soud takové přistoupení připustí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 227/2002, uveřejněný v Soudní judikatuře seš. 3/2004, pod označením SJ 48/2004).
Podle §96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
Jestliže v daném případě žalobkyně vzala žalobu směřující proti v té době jediné žalované JUDr. H. O. svým přípisem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 27. 2. 2003 zpět a soud o jejím návrhu usnesením ze dne 13. 3. 2003, č.j. 18 C 153/2000-155, rozhodl tak, že řízení proti uvedené žalované zastavuje a toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 4. 2003, řízení tak bylo skončeno a odvolací soud procesně pochybil, pokud pokračoval v daném řízení a svým usnesením ze dne 30. 6. 2003 potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o přistoupení dalšího žalovaného do řízení.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. byl tedy uplatněn důvodně. Bylo-li rozhodnutí postiženo vadou řízení, nebylo možné přezkoumat napadené rozhodnutí z pohledu dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Protože s ohledem na výše uvedené nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, dovolací soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 2 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
V dalším řízení bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu