ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.786.2005.1
sp. zn. 32 Odo 786/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce N. I., proti žalovanému Ing. J. S., o 6,619,650,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 CmS 250/96, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 28. ledna 2004, č. j. 7 Cmo 75/2001-126, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2004, č. j. 7 Cmo 75/2001-126, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. května 2000, č. j. 11 CmS 250/96-85, zamítl žalobu na zaplacení 6,619.650,- Kč s 19% úrokem z prodlení od 7. 12. 1994 do zaplacení a uložil žalobci uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 124.025,- Kč k rukám zástupce žalovaného, advokáta JUDr. V. S., do tří dnů od právní moci rozsudku.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. ledna 2004, č. j. 7 Cmo 75/2001-126, zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud odkázal na ustanovení §43 odst. 2 a §211 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že odvolatelka ani přes výzvu soudu prvního stupně neodstranila vady blanketního odvolání (tím, že by uvedla, v čem správnost napadeného rozhodnutí a jaký odvolací návrh činí), takže nezbylo, než odvolací řízení zastavit.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce (zastoupen advokátem) včas dovoláním namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce několikrát žádal o prodloužení lhůty pro zdůvodnění včas podaného odvolání, protože pro toto zdůvodnění potřeboval doklady, které neměl k dispozici a žalovaný, případně i soud mu je přes žádost žalobce ze dne 12. 1. 2001 nepředal. Žádostmi žalobce o prodloužení lhůty pro zdůvodnění odvolání se Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval. Dovolatel proto požaduje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., Hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., Hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. odvolání rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. a je i důvodné.
Po obsahové stránce argument, že odvolací soud za shora popsané situace neměl odvolací řízení zastavit, vystihuje především dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (zde, že není správný závěr o neprojednatelnosti odvolání ze dne 25. 9. 2000). Ze spisu je patrno, že žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně dne 25. 9. 2000 odvolání adresované Krajskému obchodnímu soudu v Brně, v němž byla označena věc, které se týká č. j. 11 CmS 250/96-85 a které bylo podepsáno a datováno (srov. č. l. 88). V odvolání bylo dále uvedeno, že se podává proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 11. 6. 2000 a že odvolání bude po projednání s právním zástupcem ve lhůtě 14 dnů odůvodněno dodatečně, resp. je žalobce vezme zpět. Po výzvě, aby odvolání do 10 dnů odůvodnil a uvedl, v čem je spatřována nesprávnost rozsudku nebo postupu soudu, čeho se odvoláním domáhá – přípisem soudu prvního stupně ze dne 27. prosince 2000, č. j. 11 CmS 250/96-92 (srov. č. l. 92) doručeným zástupci žalobce dne 9. 1. 2001 (srov. č. l. 91 p. v.) – požádal dovolatele podáním došlým soudu dne 4. 6. 2001 (srov. č. l. 103), podáním došlým soudu dne 4. 6. 2001 (srov. č. l. 104) a podáním došlým soudu 3. 9. 2001 (srov. č. l. 106), o poskytnutí delší lhůty k doplnění odvolání.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí, nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Výzva soudu prvního stupně ze dne 7. prosince 2000 směřovala k odstranění vad odvolání potud, že postrádá odůvodnění a není z něj patrno, v čem je spatřována nesprávnost rozsudku nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá, nikoli doplnění dalších náležitostí, které odvolání – jak plyne z údajů, uvedených výše – má.
Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odůvodnil závěr, že je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí, nebo postupu soudu prvého stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování v odvolacím řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení §212 odst. 1 o. s. ř. projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž je vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. §212 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Od závěrů formulovaných v citovaném rozhodnutí (na něž v podrobnostech odkazuje) nemá Nejvyšší soud ČR důvod odchýlit se ani v této věci. Jestliže tedy odvolací soud nepovažoval odvolání za projednatelné pro absenci údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí a pro neuvedení odvolacího návrhu, pak právní posouzení věci, na kterém jeho usnesení spočívá, neobstojí a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu uplatněným v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne mimo jiné též i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud dospěl k závěru, že řízení je v daném případě takovou vadou postiženo.
Vrchní soud v Olomouci rozhodoval o procesním nástupnictví žalobce podle §107 o. s. ř. před novelou provedenou zákonem č. 30/2000, když o nástupnictví nerozhodoval soud usnesením (pouze bez vydání pokračoval s právním zástupcem žalobce). V případě, že k nástupnictví dojde před novelou občanského soudního řádu, posuzuje se nástupnictví podle občanského soudního řádu před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. K procesnímu nástupnictví dojde, když účastník uplatní nástupnictví u soudu. V daném případě žalobce uplatnil procesní nástupnictví u Krajského soudu v Brně dne 15. 1. 2001. Vrchní soud v Olomouci proto v rozporu s ustanovením části dvanácté, Hlavy I., bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, nerozhodl o právním nástupnictví podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, tj. nerozhodl o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věty první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu o tom, že odvolání žalobce lze věcně přezkoumat a odvolací soud rozhodne o procesním nástupnictví dle §107a o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001 je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. září 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu