ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.926.2004.1
sp. zn. 32 Odo 926/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobkyně S. ž. d. c., s. o., proti žalovanému K. K., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení částky 143.960,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35 C 24/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2002, č.j. 13 Co 169/2002 - 68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 11. října 2001, č.j. 35 C 24/99 – 53 (podle číslování listů v soudním spise) Obvodní soud pro Prahu 10 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni (tehdy státní organizaci Č. d. se sídlem v P.) 143.960,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 18% ročně od 11. září 1999 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 18% ročně z částky 143.960,- Kč za období od 21. dubna 1997 do 10. září 1999 (výrok II.) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení. Co do jistiny a části příslušenství tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení faktury splatné dne 21. dubna 1997 a vystavené za opravu přetrženého dálkového kabelu v katastru obce V. Soud uvedl, že podle žaloby byla oprava provedena žalobkyní pro žalovaného na základě objednávky ze dne 10. února 1997. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že dne 7. února 1997 žalovaný při zemních pracích poškodil dálkový sdělovací kabel žalobkyně. Žalovaný se na místě samém k poškození kabelu doznal a souhlasil s úhradou způsobené škody. Dne 10. února 1997 předložil žalobkyni písemnou objednávku na opravu kabelu (s termínem provedení ihned) a téhož dne sepsal s žalobkyní zápis o poškození telekomunikačního vedení Č. d. Fakturu žalobkyně s vyúčtováním opravy však již neuhradil. Soud prvního stupně označil po provedeném dokazování za nesporné, že pracovníci žalovaného při pracích v katastru obce V. poškodili dálkový kabel žalobkyně a pracovníci žalobkyně za součinnosti s žalovaným opravou poruchu kabelu odstranili. Sporným zůstalo, kdo podepsal objednávku na provedení opravy a jak byla v objednávce stanovena cena. Soud prvního stupně shledal, že to byl žalovaný, kdo objednávku vystavil (přičemž je navíc nerozhodné zda tak učinil žalovaný či jeho otec protože oba podnikali ve sdružení, za jehož závazky odpovídali společně a nerozdílně) a že cena ve výši 118.000,- Kč se rozuměla bez daně z přidané hodnoty. Právně soud prvního stupně uzavřel, že přijetím objednávky pracovníkem žalobkyně došlo k uzavření nepojmenované smlouvy ve smyslu §269, odst. 2 obchodního zákoníku. Žalobkyně vyúčtovala sjednanou cenu (včetně daně z přidané hodnoty) fakturou, kterou žalovaný nezaplatil.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. dubna 2002, č.j. 13 Co 169/2002 - 68, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do jistiny ve výši 143.960,- Kč včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, změnil sazbu přiznaného úroku z prodlení na 9,6% ročně a zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení tuto sazbu převyšujícího (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a odkázal na ně. Konstatoval, že soud prvního stupně správně zhodnotil vztah účastníků jako smluvní a nepochybil, pokud se věcí nezabýval z pohledu odpovědnosti za škodu, neboť k opravě kabelu došlo na základě písemné objednávky a řádně uzavřené smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu a to výslovně do té části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit 143.960,- Kč s úroky z prodlení ve výši 9,6% ročně od 11. září 1999 do zaplacení a rovněž do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, podal žalovaný dovolání. Přípustnost dovolání dovodil z ustanovení §237, odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z obsahu se podává, že důvody se opírají o ustanoven í §241a odst. 2 písm. b) i §241a odst. 2, písm. a) o. s. ř. Žalovaný vytkl rozsudku odvolacího soudu nesprávné právní posouzení v otázce uzavření nepojmenované smlouvy podle §269, odst. 2 obchodního zákoníku a vyjádřil názor, že nebyla uzavřena žádná smlouva, protože osoba jednající za žalobkyni nebyla oprávněna ji zavazovat a projev vůle jednajících osob nesměřoval k uzavření smlouvy, jak vyplývá i ze sepsaného zápisu o škodě. Namítl rovněž nesprávné hodnocení důkazů týkajících se výše ceny a otázky, zda cena byla sjednána s daní z přidané hodnoty nebo bez ní.
V průběhu dovolacího řízení soud prvního stupně usnesením ze dne 17. června 2004, č.j. 35 C 24/99 – 93, podle §107 o. s. ř. rozhodl, že v řízení se bude na straně žalobkyně pokračovat se subjektem S. ž. d. c., s. o., se sídlem v P. 8 – K., P. p. 367/5, IČ ...
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném po 1. ledna 2001.
Dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. lze shledat přípustným, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li dovoláním napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.
Dovolání proti v pořadí prvému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné pro dovolatelem napadané nesprávné hodnocení důkazů (týkajících se výslechu svědků o výši sjednané smluvní ceny a o tom, zda cena zahrnuje daň z přidané hodnoty či nikoli), neboť dovolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a odvolacím. Zjištěný skutkový stav nelze v dovolacím řízení měnit, proto námitky směřující do skutkových zjištění nemohou založit přípustnost dovolání podle §237, odst. 1, písm. c) o. s. ř.
Dovolatel namítaje, že nebyla a nemohla být uzavřena jakákoli smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, protože pracovník právní předchůdkyně žalobkyně nebyl oprávněn jednat za právnickou osobu, přehlíží ustanovení §275, odst. 4 obchodního zákoníku, podle něhož s přihlédnutím k obsahu návrhu na uzavření smlouvy, může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele. V tomto případě vyjádřila právní předchůdkyně žalobkyně souhlas s návrhem žalovaného provedením opravy kabelu. Byl-li smluvní návrh (objednávka) vystaven s termínem plnění ihned, bylo zřejmě možné na něj reagovat i popsaným postupem podle shora citovaného zákonného ustanovení. Přijetí smluvního návrhu se pak stalo účinným v okamžiku, kdy byl úkon učiněn, došlo-li k němu před uplynutím lhůty rozhodné pro přijetí návrhu (srov. §275, odst. 4, věta poslední obchodního zákoníku). Ze skutkových zjištění soudu nevyplývá (a dovolatel ani nenamítá), že pro přijetí návrhu byla určena zvláštní lhůta, nebylo rovněž zjištěno, že by úkon právní předchůdkyně žalobkyně (provedení opravy kabelu) byl učiněn po uplynutí přiměřené doby od předložení objednávky (srov. §43b, odst. 1, písm. b/ občanského zákoníku). Dospěl-li odvolací soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, neřešil určující otázku svého rozhodnutí v rozporu s hmotným právem.
Řešení jiné právní otázky určujícího významu pro napadené rozhodnutí dovolatel nenapadl. Nejvyšší soud ani jinak nedospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (srov. §237, odst. 3 o. s. ř.), a proto neshledal dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustným a aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218, písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 5. dubna 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu