ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1013.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1013/2005-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. F., proti žalovanému M. F., o zaplacení částky 10.590,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 134/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. května 2004, č. j. 12 Co 348/2003-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. dubna 2003, č. j. 6 C 134/97-97, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 10.590,- Kč s 21% úrokem z prodlení ročně od 29. 11. 1996 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení o zaplacení 17 % úroku z prodlení z částky 10.590,- Kč za den 28. 11. 1996 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. května 2004, č. j. 12 Co 348/2003-113, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.590,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 29. 11. 1996 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhl, aby jej dovolací soud zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 OSŘ. Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V daném případě napadl žalovaný svým dovoláním především výrok, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10.590,- Kč s příslušenstvím. Tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 20.000,- Kč, a tak dovolání proti tomuto výroku nemůže být v žádném případě přípustné.
Dovolání žalovaného směřovalo též proti výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Výrok, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněn do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§167 odst. 1 OSŘ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních §237 až §239 OSŘ. Přípustnost podle §237 OSŘ dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 OSŘ, jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Proto ani v případě těchto výroků nelze dospět k závěru, že je dovolání proti nim přípustné.
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobci, který by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. září 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu