ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1034.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1034/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. M., proti žalované I. Ch., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 3 C 251/2000, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2003, č. j. 26 Co 229/2003, 26 Co 230/2003-67, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 28. května 2003, č. j. 26 Co 229/2003, 26 Co 230/2003-67, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 15. března 2001, č. j. 3 C 251/2000-35, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 3. října 2002, č. j. 3 C 251/2000-60, jimiž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení ve věci vedené u Obvodního soudu po Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 325/89 a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž brojí proti správnosti původního rozhodnutí, jímž byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 2.636,90 Kč s příslušenstvím. Je totiž přesvědčena, že požadavek žalobce je motivován pouze snahou ji zranit a že soudem přiznané plnění mu nepřísluší, neboť odstoupil od smlouvy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), posoudil věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I., bod 16. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že v posuzované právní věci brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem (komerční právníci se stali s účinností od 1. 7. 1996 advokáty – srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (nebo jeho zaměstnanec či člen, který za něj jedná), jenž se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem nebo komerčním právníkem), jestliže sám takového vzdělání nedosáhl. Ustanovení §241 o. s. ř. tak zakotvuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
Jelikož žalovaná nebyla při podání dovolání zastoupena advokátem, soud prvního stupně ji usnesením ze dne 14. 4. 2004, č. j. 3 C 251/2000-72, doručeným ji dne 3. 5. 2004 správně vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení doložila, že je zastoupena advokátem, který za ni podá dovolání. Zároveň ji poučil o právních důsledcích neuposlechnutí této výzvy (nepřesnost v poučení, že takovým důsledkem je odmítnutí dovolání, ačkoli v takovém případě dochází k zastavení dovolacího řízení, neměla na účinnost poučení vliv). Návrh žalované na ustanovení zástupce z řad advokátů pro zastoupení v dovolacím řízení Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 20. července 2004, č. j. 3 C 251/2000-78, zamítl a toto rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. března 2005, č. j. 26 Co 119/2005-88.
Do doby předložení spisu Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o dovolání žalovaná jako dovolatelka nesplnila zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu nedostatek podmínky dovolacího řízení neodstranila; dovolací soud proto řízení o dovolání - aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť žalobci, kterému by podle §146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. náleželo právo na náhradu těchto nákladů, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. září 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r
předsedkyně senátu