ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1044.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1044/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně E. W., proti žalované H. B., o 9.838,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 157/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2005, č.j. 10 Co 152/2005-228, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. R. K.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. listopadu 2004, č. j. 8 C 157/97-193, v pořadí třetím ve věci, ve znění opravného usnesení ze dne 5. ledna 2005, č. j. 8 C 157/97-214, zamítl žalobu na zaplacení částky 140.050,- Kč s 21 % úrokem z prodlení z částky 487.473,40 Kč od 19. 9. 1996 do 22. 5. 1997 a s 21 % úrokem z prodlení z částky 140.050,- Kč od 23. 5. 1997 do zaplacení (výrok I.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. března 2005, č.j. 10 Co 152/2005-228, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části jeho výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky 130.212,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 23. května 1997 do zaplacení. Ve zbývající části tohoto výroku jej změnil tak, že žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 9.383,- Kč s 21 % úrokem z prodlení z této částky od 19. 9. 1996 do zaplacení, 21 % úrok z prodlení splatný od 19. 9. 1996 do 21. 5. 1997 z částky 347.423,40 Kč a 21 % úrok z prodlení od 19. 9. 1996 do 23. 6. 1997 z částky 78.441,- Kč, zatímco žaloba na zaplacení 21 % úroku ze zbývající částky se zamítá. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti měnícím výrokům rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost o §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř., s tím že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navíc vychází ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné časti oporu v provedeném dokazování.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo pro nepřípustnost ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odmítnuto. Dovoláním totiž žalovaná napadla jen tu část výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 9.838,- Kč a o příslušenství žalované pohledávky.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t.j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 o. s. ř. Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolatelka svým dovoláním brojí proti té části měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, nepřevyšujícím 20.000,- Kč; k příslušenství (k úrokům z prodlení) se přitom nepřihlíží.
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 bodu 4., §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 1.500,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 15. prosince 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu