ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1049.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1049/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců: a) S. a ú. s. K. k., a b) K. k., proti žalované V. a o. s., a. s., o zaplacení částky 12.360,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 186/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. dubna 2005, č. j. 25 Co 627/2004-389, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. dubna 2005, č. j. 25 Co 627/2004-389, potvrdil k odvolání žalobců rozsudek Okresního soudu v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. září 2004, č. j. 3 C 186/2003-328, jímž byla zamítnuta žaloba domáhající se, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni a) nebo žalobci b) částku 12.360,- Kč, a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II, bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 OSŘ. Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V daném případě napadla žalobkyně svým dovoláním především výrok, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 12.360,- Kč. Tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 20.000,- Kč, a tak dovolání proti němu nemůže být v žádném případě přípustné.
Dovolání žalobkyně dále směřuje proti potvrzujícímu výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a proti výroku o nákladech řízení odvolacího. Výrok, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněn do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§167 odst. 1 OSŘ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních §237 až §239 OSŘ. Přípustnost podle §237 OSŘ dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 OSŘ, jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Proto ani v případě těchto výroků nelze dospět k závěru, že je dovolání proti nim přípustné.
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy ostatním účastníkům, kteří by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady žalované spojené s písemným vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat, neboť toto vyjádření obsahuje argumenty k meritu věci, které jsou s ohledem na nepřípustnost dovolání pro rozhodnutí dovolacího soudu bez významu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. září 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu