ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1059.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1059/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce M. V., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému Z. P., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení částky 66.430,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 111/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2004, č. j. 37 Co 75/2002-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. října 2001, č. j. 61 C 111/2000-38, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 66.430,- Kč s 21 % úrokem z prodlení ode dne 1. 4. 1997 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. dubna 2004, č. j. 37 Co 75/2002-63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2004, č. j. 37 Co 75/2002-63, není podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), přípustné a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel podle obsahu dovolání uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Jeho prostřednictvím namítl, že odvolací soud rozhodl o žádosti dovolatele o ustanovení právního zástupce ve smyslu §138 o. s. ř. - a to jejím zamítnutím - až během jednání dne 19. 4. 2004, aniž se mohl dovolatel blíže seznámit s důvody rozhodnutí odvolacího soudu a zvážit další postup v řízení, přičemž odvolací soud dále jednal ve věci a jednání skončil vynesením potvrzujícího rozsudku ve věci samé. Dále namítl, že odvolací soud, ačkoliv skutkový stav věci zjistil jinak než soud prvního stupně, nezopakoval ve smyslu §213 o. s. ř. dokazování. Námitkami, jimiž dovolatel brojil proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud postavil své právní závěry ohledně platnosti smlouvy o půjčce, s poukazem na to, že v průběhu řízení nebylo žádným důkazem prokázáno, že dne 16. 1. 1997 došlo k fyzickému předání částky 66.430,- Kč žalovanému, ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolatel tak v rámci svého dovolání uplatnil dovolací důvody (§241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř.), které samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládají. Z toho, že přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), který však dovolatel neuplatnil. Netvrdil totiž, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že nepochybil-li by odvolací soud ve skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
Protože správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska dovolatelem uplatněných výtek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, neboť nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, nezbylo mu, než podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2005
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu