ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1061.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1061/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. K., proti žalované B. O., o zaplacení částky 101.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 46/2004, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. dubna 2005, č. j. 10 Co 291/2005-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. dubna 2005, č. j. 10 Co 291/2005-60, odmítl pro vady podle §43 a §211 o. s. ř. odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. června 2004, č. j. 7 C 46/2004-41, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 101.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení ročně od 16. 10. 2003 do zaplacení, zamítnuta žaloba ohledně zbylého úroku z prodlení a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Především uvedla, že dovolání podala včas, neboť byla odvolacím soudem nesprávně poučena o tom, že dovolání není přípustné; dovolací lhůta proto činila ve smyslu §240 odst. 3 o. s. ř. čtyři měsíce od doručení rozhodnutí. Dále polemizovala s právním posouzením věci soudem prvního stupně, nabídla svou verzi skutkového děje, z něhož vyvodila právní závěr odlišný od soudu prvního stupně. Namítla, že nebyla v řízení řádně zastoupena, jelikož ve spise není založena žádná plná moc zmocňující jejího syna P. O., aby ji v tomto řízení zastupoval. Syna zmocnila pouze k uzavření kupní smlouvy a k odstoupení od ní. Závěrem navrhla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo sice vydáno dne 19. 4. 2005, tedy po 1. 4. 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak stalo se tak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srovnej článek II., bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k dovolání nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.). Podle §240 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že dne 19. 1. 2004 byla soudu předložena písemná plná moc ze dne 10. 2. 2003, v níž se uvádí, že žalovaná zmocnila P. O., P., aby ji v plném rozsahu zastupoval „ve věci pokračování ve veškerých jednání ve věci odstoupení od kupní smlouvy majitele J. K.“ , a že P. O. tuto plnou moc přijal. Plná moc je podepsána žalovanou a P. O. V podání ze dne 19. 2. 2004 žalovaná soudu prvního stupně sdělila, že ji v řízení bude zastupovat její syn P. O. s tím, že plnou moc již soudu zaslala. Obecnému zmocněnci žalované bylo usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 4. 2005, č. j. 10 Co 291/2005-60, doručeno dne 11. 5. 2005. Účastníci byli v napadeném usnesení poučeni o tom, že proti němu není odvolání ani dovolání přípustné. Dovolání žalované bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 17. 8. 2005.
V prvé řadě je třeba konstatovat, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo správně v souladu s §49 odst. 1 o. s. ř. doručováno P. O. coby obecnému zmocněnci žalované, jelikož z obsahu plné moci založené do spisu vyplývá, že žalovaná zmocnila svého syna P. O., aby ji v řízení zastupoval (což ostatně soudu sama potvrdila dodatečným sdělením).
Žalované nelze přisvědčit ani v tom, že dovolání podala včas před marným uplynutím dovolací lhůty. V posuzovaném případě totiž lhůta k podání dovolání činila ve smyslu §240 odst. 1 věty první o. s. ř. dva měsíce od doručení rozhodnutí odvolacího soudu žalované, neboť žádný z případů vyjmenovaných v §240 odst. 3 o. s. ř., který upravuje zachování lhůty, nenastal. Poučení o tom, že dovolání není přípustné, jež je obsaženo v napadeném usnesení, je správné a v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud České republiky již dříve ve svém usnesení ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 72/2005, vyslovil, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu §43 odst. 2 a §211 o. s. ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání (tak jako v posuzovaném případě), není podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2001, přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost (§229 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož dvouměsíční dovolací lhůta počala plynout dne 11. 5. 2005, kdy bylo napadené usnesení doručeno obecnému zmocněnci žalované, a její poslední den připadl na pondělí 11. 7. 2005 (§57 odst. 2 věta první o. s. ř.), je dovolání podané u soudu až dne 17. 8. 2005 evidentně dovoláním opožděným.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než pozdě podané dovolání odmítnout (§243b odst. 5 věta první a §218a o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti žalované.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. září 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu