ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1079.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1079/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce JUDr. J. K., advokáta, zastoupeného, advokátkou, proti žalovanému M. H., o zaplacení částky 88.250,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 143/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2003, č. j. 15 Co 392/2003-53, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalovaném žalobou ze dne 20. 3. 2002 zaplacení částky 88.250,- Kč s příslušenstvím, kterou odůvodnil jen tím, že „žalovaného jsme zastupovali podle jeho pověření a plných mocí. Zastoupení bylo vyúčtování palmárním účtem ze 13. 11. 2000 v celkové částce 88.250,- Kč. Na předloženou fakturu ani upomínky žalovaný nereagoval.“. K žalobě připojil jako důkaz kopii palmárního účtu vystaveného na žalovaného a korespondenci s žalovaným.
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 22. října 2002, č. j. 18 C 143/2002-20, žalobu zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. dubna 2003, č. j. 36 Co 21/2003-39, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným pokynem, aby postupem podle §43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalobce k odstranění vad, jimiž jeho žaloba trpí a pro něž nelze v řízení pokračovat.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. července 2003, č. j. 18 C 143/2002-44, žalobu podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co svým usnesením ze dne 5. června 2003, č. j. 18 C 143/2002-41, žalobci vytkl, že „žaloba neobsahuje údaje, které jsou nutné k tomu, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout“, a vyzval jej, aby ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení usnesení odstranil vady žaloby tak, aby obsahovala vylíčení rozhodujících skutečností, tj. aby uvedl skutkový děj, na jehož základě uplatňuje svůj návrh. Současně žalobce poučil, že nebudou-li vady žaloby ve stanovené lhůtě odstraněny, soud v souladu s §43 odst. 2 o. s. ř. žalobu odmítne. Žalobce na usnesení s výzvou soudu prvního stupně, které mu bylo doručeno dne 10. června 2003, reagoval podáním ze dne 23. 6. 2003, v němž uvedl, že jím podaná žaloba vadami ve smyslu §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. netrpí, a k podání dále připojil fotokopii usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2002, č. j. 22 Co 375/2002-22, v němž byla podle něho řešena typově obdobná problematika.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2003, č. j. 15 Co 392/2003-53, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce - i přes řádnou výzvu soudu prvního stupně k doplnění žaloby - nevylíčil rozhodující okolnosti, neboť ze žaloby ani z listinného důkazu předloženého žalobcem (palmárního účtu vystaveného na žalovaného) není skutkový stav konkretizován a individualizován natolik, aby mohlo být ve věci meritorně rozhodnuto. Konstatoval, že ze žaloby (a ani z předloženého palmárního účtu) není zřejmé, v jakém sporu žalobce žalovaného zastupoval, v jaké věci účtuje odměnu za sepis žaloby před seznámením se s předmětem věci - převzetím a přípravou k zastoupení. Žaloba je tak neúplná, nesrozumitelná a neurčitá - není z ní zřejmé, co je předmětem řízení, rozhodující skutečnosti v ní nejsou vylíčeny vůbec a nelze tedy dovodit, jaké skutečnosti žalobce vůbec tvrdí. Odvolací soud proto uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, když žalobu podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž vyjádřil nesouhlas s postupem soudů obou stupňů, které se odmítly žalobou meritorně zabývat. Podle dovolatele „ustanovení §43 a 79 totiž dovozuje, že je třeba aby dlužný nárok byl respektován soudem nejen tam, kde soud nařídí podle zcela svévolného rozhodnutí dispozici nárokem účastníků, ale tento nárok musí být spojen s poznatkem, že soud nařídí takovou dispozici…způsobem, při kterém nelze spravedlivě v řízení pokračovat“. Dovolatel dále trvá na provedení důkazního řízení v řádném rozsahu podle ustanovení §213 o. s. ř. a násl. Navrhl zrušit napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátit mu věc k dalšímu věcnému řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žaloba je podáním, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání uvedených v §42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat též náležitosti uvedené v §79 odst. 1 o. s. ř., mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností, a musí být z ní patrno, čeho se žalobce domáhá. Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinak řečeno, skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj), umožňoval jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, tj. nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej např. JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Michal Mazanec: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání 2003, Praha, C. H. BECK, str. 246, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 290/2002, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 4/1998). Pakliže žaloba těmto požadavkům nevyhovuje, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení, a předseda senátu je povinen vyzvat žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil; k tomu mu určí lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.). Tím je řízení skončeno (§114 odst. 2 o. s. ř.). Pouze nerozhodl-li soud podle §114 odst. 2 o. s. ř., přistoupí k dalším úkonům vlastní přípravy jednání a posléze i k případnému nařízení jednání.
V projednávané věci ze žaloby ze dne 21. 3. 2002 jednoznačně vyplývá, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 88.250,- Kč s příslušenstvím, neboť žalovaného zastupoval podle jeho pověření a plných mocí. Výši částky opírá žalobce o vyúčtování palmárním účtem ze dne 13. 11. 2000, jehož kopii přiložil jako důkaz.
Se soudy obou stupňů lze souhlasit v tom, že žalobce v uvedené žalobě ani v podání ze dne 23. 6. 2003, jímž reagoval na výzvu soudu k odstranění vad žaloby (usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. dubna 2003, č. j. 36 Co 21/20003-39), svá tvrzení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro meritorní posouzení věci, nedoplnil, a dosavadní žalobcem vylíčené rozhodující skutečnosti jsou natolik neurčité, že na jejich základě není možné individualizovat žalobcův nárok v takové míře, která by dostatečně vyloučila možnost jeho záměny s jiným skutkem. Nedostatek potřebných tvrzení tak představuje - jak uvedeno již výše - vadu žaloby ve smyslu ustanovení §43 o. s. ř., která brání pokračování v řízení, neboť má za následek, že v žalobě nebyl vymezen předmět řízení po skutkové stránce.
Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. nebyly dovolatelem tvrzeny a z obsahu spisu nevyplývají. Rovněž žádné jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se z obsahu spisu nepodávají.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že dovolateli se nepodařilo prostřednictvím dovolacích výtek zpochybnit správnost usnesení odvolacího soudu, a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. února 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu