ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1085.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1085/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně I. N., proti žalované L. S., o zaplacení částky 17.545,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 13 C 149/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. února 2005, č. j. 12 Co 340/2004-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. října 2003, č. j. 13 C 149/2002-78, zastavil řízení o zaplacení částky 2.032,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 16. 8. 2002 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23.897,60 Kč se 4 % úrokem z prodlení od 16. 8. 2002 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky 1.616,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 16. 8. 2002 do zaplacení (výrok III.) a dalšího úroku z prodlení ve výši 1,5% z částky 25.513,60 Kč od 16. 8. 2002 (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok V.) a o nákladech řízení vynaložených státem (výrok VI.).
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. února 2005, č. j. 12 Co 340/2004-106, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II., tj. pokud se jedná o částku 17.545,60 Kč s 4% úrokem z prodlení od 16. 8. 2002 do zaplacení potvrdil, ve výrocích V. a VI. jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti jeho potvrzujícímu výroku, podala žalovaná dovolání, v němž uvedla, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud řešena. Namítla, že soudy obou stupňů vyřešily tuto právní otázku v rozporu s hmotným právem, a navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 OSŘ. Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V daném případě napadla žalovaná svým dovoláním výrok, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně ukládající jí povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.545,60 Kč s příslušenstvím. Tímto výrokem tedy bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 20.000,- Kč, a tak dovolání proti němu nemůže být přípustné ani v případě, že by šlo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu [§237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ].
Je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. září 2005
Vít Jakšič, v. r.
předseda senátu