ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1086.2003.1
sp. zn. 33 Odo 1086/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce Z. Č., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1) S.Q. R. T., s. r. o., zastoupené, advokátem, 2) P. D., a 3) G. s. r. o., zastoupené, advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 1558/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2003, č. j. 29 Co 134/2003-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit první žalované na nákladech dovolacího řízení částku 2.575,- Kč k rukám …, advokáta se sídlem …, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobce je povinen zaplatit třetí žalované na nákladech dovolacího řízení částku 2.575,- Kč k rukám …, advokáta se sídlem …, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. prosince 2002, č. j. 41 C 1558/2002-44, zamítl žalobu požadující, aby bylo určeno, že „žalobce je vlastníkem domu č. p. 235 se stavební parcelou č. parcelní 138 o výměře 138 m2 a zahrady č. parcelní 139 o výměře 832 m2, když tyto nemovitosti se nacházejí v P. 4, ulice N. K. a jsou zapsány LV č. 154 pro kat. území Ú. u Katastrálního úřadu P. – m.“. Současně rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. května 2003, č. j. 29 Co 134/2003-76, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Po vydání rozhodnutí odvolacího soudu došlo u první žalované ke změně obchodní firmy ze S. C. spol. s r. o. na S.Q. R. T., s. r. o. (při nezměněném sídle), s datem zápisu v příslušném obchodním rejstříku ke dni 6. 6. 2003.
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2003, č. j. 29 Co 134/2003-76, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak dovolací důvod, kterým je možno namítat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.), ani dovolací důvod, jímž lze vytýkat existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
V rámci způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) dovolatel otevřel dovolacímu přezkumu otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávky v závislosti na výkladu všeobecných obchodních podmínek, konkrétně povinnosti banky oznámit svému klientovi postoupení pohledávky. Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť se týká výkladu dané konkrétní smlouvy, jejíž součástí jsou zmíněné všeobecné obchodní podmínky, které navíc mohou průběžně podléhat změnám. Výtka dovolatele, jíž je namítáno nesprávné právní posouzení věci, tedy není opodstatněná.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit první a třetí žalované náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady u každé ze žalovaných sestávají z odměny advokáta v částce 2.500,- Kč (§2 odst. 1, §5 písm. b/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným vychází ze situace, kdy druhému žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 25. ledna 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu