ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.115.2005.1
sp. zn. 33 Odo 115/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyň a) N. P., a b) H. H., zastoupených, advokátem, proti žalovanému S. k. S., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 19.662,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 C 217/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. října 2004, č. j. 28 Co 392/2004-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. října 2004, č. j. 28 Co 392/2004-137, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 31. března 2004, č. j. 17 C 217/2000-63, jímž byla žalovanému stanovena povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyním 19.662,- Kč s 11 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2000 do zaplacení a na nákladech řízení 10.078,- Kč. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž, předkládaje velmi podrobný rozbor vlastních zjištění a úvah, vytýkal odvolacímu soudu, že shodně jako před ním soud prvního stupně rozhodl na podkladě nedostatečně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci a že věc nesprávně právně posoudil. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z obsahu spisu se podává, že dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžité částce 19.662,- Kč, přičemž příslušenství uvedené částky je z pohledu přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. irelevantní. Dovolání žalovaného není proto ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné; přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, pak nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalovaného bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítnout, aniž se jím mohl věcně zabývat (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobkyním, které by podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měly právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu