ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1208.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1208/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně T. – S., s. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalované RNDr. R. H., o zaplacení částky 96.095,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 168/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2004, č. j. 13 Co 105/2004-204, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 9. prosince 2003, č. j. 13 C 168/2000-184, zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 96.095,- Kč s příslušenstvím, zastavil řízení o zaplacení částky 52.830,- Kč, rozhodl o nákladech řízení státu a rozhodnutí o nároku žalované na náhradu nákladů řízení si vyhradil do samostatného usnesení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2004, č. j. 13 Co 105/2004-204, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2004, č. j. 13 Co 105/2004-204, není podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) přípustné a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobkyně - podle obsahu dovolání - nesouhlasí se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že žalovaná jí zaplatila celkem 603.018,80 Kč, z něhož při rozhodování o věci samé vyšel. Vytýká-li žalobkyně, že k těmto závěrům odvolací soud dospěl na základě neexistujících důkazů a nesprávného hodnocení důkazů (výpisů z bankovních účtů žalobkyně), uplatnila tím dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Podstatou jejích námitek jsou totiž výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. ovšem sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládá a dovolacímu soudu nepřísluší správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska takovýchto výtek zkoumat. Protože přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, je dovolací přezkum otevřen pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, je tudíž výlučně důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, který však žalobkyně neuplatnila.
Se zřetelem k výše uvedenému proto dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř dovolání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 8. února 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu