ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1213.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1213/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. J., proti žalované Okresní správě sociálního zabezpečení K., o 7.470,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 21 C 324/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2005, č. j. 8 Co 76/2005-30, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. prosince 2004, č. j. 21 C 324/2003-16, zastavil řízení o požadavku žalobce na zaplacení částky 7.470,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 21. srpna 2003 do zaplacení. S odkazem na ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. odůvodnil zastavení řízení nedostatkem pravomoci soudů ve věcech nemocenského pojištění.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. dubna 2005, č. j. 8 Co 76/2005-30, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem, že předmětem žaloby je požadavek na zaplacení dávky nemocenského pojištění, o němž soudu nepřísluší rozhodovat, a dovodil, že řízení bylo po právu podle §104 o. s. ř. zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. V něm namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], které vyústilo v nesprávný závěr o nedostatku pravomoci soudů. Předmětem sporu není totiž nárok na nemocenskou dávku, ale otázka, zda žalovaná svůj závazek splnila. Dovolatel se nedomáhá konstitutivního výroku, kterým by soud nárok určil, nýbrž od soudu požaduje, „aby vyhodnotil chování žalované spočívající v pouhém zaslání poštovní poukázky na výplatu finančního plnění, bez toho, že by ji adresát inkasoval, jako nezpůsobilé k zániku závazku“. Žaloba podle zák. č. 150/2002 Sb. je podle jeho názoru vyloučena, neboť nejde o napadení rozhodnutí správního orgánu nebo o uplatnění výhrady, že rozhodnutí správním orgánem nebylo vydáno, a jiný prostředek právní ochrany nemá. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí.
Podle článku II, bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II, bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné; tvrzený dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. totiž není dán.
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle §7 odst. 3 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Dovolatel se s odůvodněním, že jako zaměstnanec společnosti G. s. r. o. v B. byl od 1. dubna 2003 do 30. dubna 2003 v pracovní neschopnosti, domáhal soudního výroku o tom, že žalovaná je povinna mu zaplatit částku 7.470,- Kč s 2 % p. a. úrokem z prodlení od 21. srpna 2003 do zaplacení. Žalovaná částka představuje nemocenskou dávku, která mu nebyla vyplacena. I když je žalovanou tvrzeno, že dovolateli částku zaslala formou poštovní poukázky, jemu poukázka doručena nebyla a rovněž mu nebyla k jeho rukám vyplacena žádná finanční částka. Bez toho, aniž by dovolatel obdržel peněžní prostředky, nemohla žalovaná svůj závazek vůči němu splnit.
Dovolatel v žalobě nezastírá, že žalobou uplatněný nárok směřuje k výplatě dávky nemocenského pojištění [což se ostatně odráží ve znění žalobního žádání (petitu)], avšak tvrdí, že to, co z jeho požadavku činí nárok občanskoprávní, souvisí se zánikem závazku řádným splněním (tj. s institutem občanského práva).
Jak vyplývá z §7 odst. 1 o. s. ř., nárok na výplatu dávky nemocenského není věcí, která by vyplývala z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů. Nejde ani o jinou věc, jejíž projednávání a rozhodování (vedle správního soudnictví – viz zákon č. 150/2002 Sb.) by bylo svěřeno soudům na základě ustanovení zákona; takové ustanovení zákona, které by rozhodování o nemocenském pojištění svěřovalo do kompetence soudů, neexistuje.
Pravomoc soudu projednávat a rozhodovat určitou věc je jednou z podmínek řízení. Podle §103 o. s. ř. je soud povinen kdykoli za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Nedostatek pravomoci soudu je nedostatkem, který nelze odstranit. Proto je soud, nespadá-li věc do jeho pravomoci, povinen podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. řízení o ní zastavit a po právní moci usnesení o zastavení postoupit věc orgánu, do jehož pravomoci rozhodování o ní patří.
Řízení ve věcech nemocenského pojištění je řízením o dávkových a jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění, řízením ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti; postup orgánů sociálního zabezpečení v těchto řízeních je upraven především zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (§1, §2 a §55 a. n.), dále zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců; k provedení zákona č. 54/1956 Sb. byla vydána vyhláška č. 143/1965 Sb. o poskytování dávek v nemocenském pojištění. Z nemocenského pojištění zaměstnanců se poskytují čtyři peněžité dávky: a) nemocenské, b) podpora při ošetřování člena rodiny, c) vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a d) peněžitá pomoc v mateřství [§11 písm. a), §15]. Pokud není stanoveno jinak, platí pro řízení v oblasti nemocenského pojištění podle §108 zákona č. 582/1991 Sb. obecné předpisy o správním řízení (zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení).
Již Nejvyšší soud ČSSR v rozsudku ze dne 30. března 1965, sp. zn. 6 Cz 42/65, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 51/65, přijal závěr, že rozhodování o dávkách nemocenského pojištění je vyňato z pravomoci soudů. I když v době rozhodování Nejvyššího soudu ČSSR o dávkách podle zákona č. 54/1956 Sb. rozhodovaly orgány Revolučního odborového hnutí a od 30. června 1990 o něm rozhodují orgány státu (zákon č. 180/1990 Sb.), tato změna v organizaci nemocenského pojištění na závěr Nejvyššího soudu ČSSR o nedostatku pravomoci soudu ve věcech nemocenského pojištění nemá žádný vliv.
Za této situace odvolací soud správně vyšel z úvah soudu prvního stupně o nedostatku pravomoci soudu podle §7 o. s. ř. v projednávané věci a rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdil.
Protože dovolací soud nezjistil, že by řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, dovolání podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. října 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu