ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1215.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1215/2005-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. S., proti žalovaným 1) J. S. a 2) Š. S., o vyklizení bytu a o zaplacení částky 16.250,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 578/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2004, č. j. 44 Co 54/2003-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 1.810,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2002, č. j. 8 C 578/2001-69, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyklizení blíže specifikovaného bytu v domě č. p. 6, postaveném na pozemku p. č. st. 8 v katastrálním území Loučky (výrok I.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 16.250,- Kč (výrok II.), zamítl žalobu domáhající se zaplacení dalších 152,- Kč (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Rozsudek soudu prvního stupně byl doplněn usnesením téhož soudu ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 8 C 578/2001-72, o výroky, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a Českou republikou (výrok V. a VI.).
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. března 2004, č. j. 44 Co 54/2003-97, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o platební povinnosti žalovaných potvrdil, ve výrocích I., IV., V. a VI. jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, a to proti potvrzujícímu výroku týkajícímu se povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 16.250,- Kč, podali žalovaní dovolání, v němž navrhli, aby dovolací soud tento výrok zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření s odkazem na §237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 OSŘ. Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V daném případě napadli žalovaní svým dovoláním potvrzující výrok, jímž jim byla uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 16.250,- Kč. Tímto výrokem tedy bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 20.000,- Kč, a tak dovolání proti tomuto výroku nemůže být v žádném případě přípustné.
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
Žalobce má podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bodu 5., §16 odst. 2, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 1.735,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ, solidarita žalovaných z §145 odst. 3 občanského zákoníku.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu