ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1265.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1265/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. J. B., proti žalovanému J. P., za účasti H. P., jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o zaplacení 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 127/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. ledna 2004, č. j. 17 Co 476/2003 - 57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 825,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. D. M., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 900.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděl, že tato částka představuje nedoplatek půjčky, kterou žalovanému poskytl podle smlouvy o půjčce ze dne 28. 12. 2000 ve znění jejích dodatků ze 17. 4. 2001 a 28. 1. 2001.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě platebním rozkazem ze dne 23. 5. 2003, č. j. 21 Ro 111/2003-16, uložil žalovanému, aby do patnácti dnů zaplatil žalobci částku 900.000,- Kč s 8% úroky z částky 900.000,- Kč od 1. 1. 2003 do zaplacení, s 6,5% úroky z částky 300.000,- Kč od 19. 4. 2002 do zaplacení, s 5,5% úroky z částky 600.000,- Kč od 1. 6. 2002 do zaplacení, se 7,5% úroky z částky 1,100.000,- Kč od 1. 1. 2002 do 28. 1. 2002 ve výši 6.328,80 Kč, s 6,5% úroky z částky 500.000,- Kč od 1. 4. 2002 do 18. 4. 2002 v částce 1.602,70 Kč a náklady řízení 81.150,- Kč k rukám zástupce žalobce nebo aby podal proti tomuto platebnímu rozkazu do 15. dnů ode dne jeho doručení u podepsaného soudu odpor. Téhož dne pak vydal Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesení, jímž žalovanému uložil, aby se v případě podání odporu proti shora uvedenému platebnímu rozkazu ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu písemně vyjádřil k žalobnímu návrhu. Pokud nárok uplatněný v žalobě neuzná, aby v písemném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň jej poučil, že nevyjádří-li se bez vážného důvodu k výzvě soudu, a ani nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatněn, uznává. V takovém případě soud rozhodne bez jednání rozsudkem pro uznání. Platební rozkaz i usnesení obsahující výzvu soudu podle §114b o. s. ř. byly žalovanému doručeny do vlastních rukou dne 10. 6. 2003. Proti platebnímu rozkazu podala 10. 6. 2003 odpor obchodní společnost J. P. – Ž. s.r.o., podání je podepsáno J. P. - jednatelem firmy.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem pro uznání ze dne 29. 7. 2003, č. j. 8 C 127/2003-27, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do 60 dnů od právní moci rozsudku 900.000,- Kč s 8% úroky z této částky od 1. 1. 2003 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,5% úroky z částky 1,100.000,- Kč od 1. 1. 2002 do 28. 1. 2002 ve výši 6.328,80 Kč, úrokem z prodlení ve výši 6,5% úroky z částky 500.000,- Kč od 1. 4. 2002 do 18. 4. 2002 ve výši 1.602,70 Kč, úrokem z prodlení ve výši 6,5% úroky z částky 300.000,- Kč od 19. 4. 2002 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 5,5% z částky 600.000,- Kč od 1. 6. 2002 do zaplacení. Současně rozhodl o nákladech řízení. Po zhodnocení procesní situace konstatoval, že podáním odporu proti platebnímu rozkazu došlo k jeho zrušení. Protože se však žalovaný k výzvě soudu podle §114b odst. 1 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil k věci, ačkoli byl poučen o právních důsledcích neuposlechnutí této výzvy, nastaly podmínky pro vydání rozsudku pro uznání; tomuto postupu nebránila ani povaha věci ani rozpor s žádnou kogentní právní úpravou.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 1. 2004, č. j. 17 Co 476/2003-57, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že odpor proti platebnímu rozkazu vydanému soudem právního stupně nepodal žalovaný, nýbrž právnická osoba, která k tomu nebyla oprávněna; nedošlo tudíž k jeho zrušení. Odvoláním napadený rozsudek pro uznání „byl tudíž vydán přesto, že v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto platebním rozkazem, a přesto, že nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoli podle zákona ho bylo třeba…“. Z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soud podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Po rekapitulaci dosavadního průběhu soudního řízení namítá, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odpor proti platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně splňoval všechny předepsané náležitosti a žalovaný ho podal jakožto fyzická osoba, byť se nadbytečně označil za jednatele společnosti s ručením omezeným. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce souhlasil se závěrem odvolacího soudu, že odpor proti platebnímu rozkazu vydanému v dané věci podala obchodní společnost, tedy osoba k podání odporu neoprávněná, a bylo proto namístě jej odmítnout. Dovolání považuje jen za další snahu žalovaného vyhnout se povinnosti zaplatit svůj dluh. Přestože žalovaný žalobci opakovaně přislíbil postupné splácení dluhu, na počátku roku 2004 zcizil veškerý svůj nemovitý majetek, aniž by dlužnou částku alespoň zčásti uhradil. V průběhu řízení neuvedl žalovaný nic, čím by nárok uplatněný žalobou alespoň zpochybnil; naopak přiznal, že smlouvu o půjčce jako fyzická osoba uzavřel a zapůjčené finanční prostředky použil na provoz jím vlastněné obchodní společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz.
Podle článku II. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného usnesení bylo proto v řízení o dovolání proti němu postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. Již v rozsudku ze dne 1. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 2, pod č. C 154, však vyslovil dovolací soud názor, že k podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Pokud tedy rozhodnutím odvolacího soudu újma na právech dovolatele nenastala, jde o dovolání podané někým, kdo k němu není oprávněn. V této věci byl dovoláním napadeným usnesením zrušen rozsudek pro uznání vydaný soudem prvního stupně a řízení bylo zastaveno. Tím ovšem v poměrech žalovaného nenastala žádná újma, kterou by bylo možno zrušením tohoto rozhodnutí odvolacího soudu odstranit, naopak rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen v jeho prospěch. Na tom nic nemění ani důvody, které k rozhodnutí o zrušení prvostupňového rozsudku pro uznání odvolací soud vedly (tzn. posouzení právních účinků platebního rozkazu, který vydání rozsudku pro uznání předcházel). Ostatně i obsahová konkretizace dovolacího důvodu, který žalovaný v posuzovaném případě v dovolání uplatnil, nenasvědčuje tomu, že by nebyl srozuměn s výsledkem odvolacího řízení; jeho dovolací námitky totiž směřovaly výlučně proti hodnocení, zda odpor proti platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně dne 23. 5. 2003 podala osoba k tomu oprávněná či nikoli. Tyto námitky přísluší žalovanému uplatnit v odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl odpor proti uvedenému platebnímu rozkazu (což také žalovaný učinil), a jejich důvodnost může být posuzována odvolacím soudem v řízení o odvolání proti usnesení o odmítnutí odporu. Na závěru, že žalovaný není subjektivně oprávněn podat dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil, však nemohou takové námitky ničeho změnit. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. b/ o. s. ř. jako (subjektivně) nepřípustné odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 750,- Kč (§2 odst. 1, §14 odst. 3, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Protože dovolání bylo odmítnuto, uložil soud žalovanému, aby tyto náklady žalobci nahradil; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu