ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1301.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1301/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce J. B., proti žalovanému J. S., o zaplacení 88.545,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, pod sp. zn. 15 C 79/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2004, č. j. 8 Nc 16/2004-77, takto:
Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2004, č. j. 8 NC 16/2004-77, se zastavuje.
Odůvodnění:
V průběhu řízení před soudem prvního stupně ve shora označené věci namítl žalobce podjatost JUDr. R. M., soudkyně Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí, která věc projednávala, a požádal, aby byla z projednávání a rozhodování věci vyloučena.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. dubna 2004, č. j. 8 Nc 16/2004-77, rozhodl, že soudkyně JUDr. R. M. není vyloučena z projednávání a rozhodování v dané věci.
Citované usnesení napadl žalobce dovoláním, v němž – s poukazem na průběh a výsledek jiných svých sporů - trvá na tom, že JUDr. R. M. je vůči němu podjatá. Je přesvědčen, že zmíněná soudkyně má možnost ovlivnit rovněž své podřízené, a proto považuje za vhodné, aby „se soud uskutečnil mimo okres Vsetín“.
Podle ustanovení §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), který ve smyslu §243c odst. 1 o. s. ř. platí i pro řízení u dovolacího soudu, přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Mezi tyto tzv. podmínky řízení patří mimo jiné i to, aby byla dána funkční příslušnost soudu k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí jiného soudu. Není-li tato funkční příslušnost v občanském soudním řádu upravena, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který je nutné řízení podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavit.
Žalobce svým dovoláním napadá usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě rozhodl podle ustanovení §16 odst. 1 věty první o. s. ř., tedy jako nadřízený soud. Dovolání je však mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Pojem „nadřízený soud”, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud” jej tudíž zaměňovat nelze (viz stanovisko pléna Nejvyššího soudu ČR z 27. června 1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8 pro rok 1996 pod pořadovým číslem 48). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, případně též o přikázání věci jinému soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo lze napadnout odvoláním, nepředchází.
Jestliže dovolání žalobce nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž proti rozhodnutí soudu nadřízeného, jde právě o případ, kdy není funkční příslušnost k projednání tohoto opravného prostředku procesním předpisem upravena; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2004, č. j. 8 Nc 16/2004-77, zastavil (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR nerozhodoval, jelikož jeho rozhodnutím řízení nekončí (§151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. ledna 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu