ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.131.2005.1
sp. zn. 33 Odo 131/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) D. Š., zastoupené, advokátkou, a b) JUDr. F. Š., zastoupeného žalobkyní a) jako obecnou zmocněnkyní, proti žalovaným 1) J. L., a 2) L. L., o zaplacení částky 19.284,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 276/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2004, č. j. 25 Co 125/2004-302, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. prosince 2003, č. j. 7 C 276/97-232 (podle obsahu spisu správně 7 C 276/97-277), ve znění opravného usnesení ze dne 30. ledna 2004, č. j. 7 C 276/97-283, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby žalované 1) bylo uloženo zaplatit žalobkyni a) částku 11.089,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a aby oběma žalovaným bylo uloženo zaplatit oběma žalobcům částku 8.195,- Kč s příslušenstvím, které bylo rovněž blíže identifikováno. Současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. července 2004, č. j. 25 Co 125/2004-302, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 6.100,70 Kč s příslušenstvím, jejíhož zaplacení se domáhala žalobkyně a) proti žalované 1), a ohledně částky 5.234,10 Kč s příslušenstvím požadované oběma žalobci od obou žalovaných tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl, ve zbývající části zamítavý výrok potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. V písemném vyhotovení rozsudku účastníky poučil, že lze proti němu podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení.
Žalobci pak uvedený rozsudek skutečně dovoláním napadli. Jejich dovolání však navzdory poučení odvolacího soudu přípustné není.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v §237 odst. 1 písm. a) až c) OSŘ, přičemž pro všechny tyto případy platí odst. 2 písm. a) téhož ustanovení, podle kterého není dovolání podle odst. 1 přípustné mimo jiné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V této věci je dovoláním napaden rozsudek, jímž bylo dvěma různými výroky rozhodnuto o peněžitém plnění, jehož součet, pokud jde o jistinu, nepřevyšuje 20.000,- Kč, a tak přípustnost dovolání nemůže být v žádném případě dána. Dovolatelé sice poukazují na to, že předmětem řízení byly částky, jejichž součet byl vyšší než 20.000,- Kč, ale jak je zřejmé z výslovného znění §237 odst. 2 písm. a) OSŘ, pro posouzení přípustnosti dovolání není podstatné, kolik bylo žalováno, ale o jaké částce bylo napadeným rozsudkem skutečně rozhodnuto. Na nepřípustnosti dovolání žalobců nemůže nic změnit ani to, že odvolací soud poučil účastníky tak, že proti jeho rozsudku lze dovolání podat. Toto nesprávné poučení totiž není způsobilé přípustnost dovolání založit, neboť – jak už bylo uvedeno – přípustným může být jen takové dovolání, které z tohoto hlediska splňuje zákonem předpokládané podmínky, a tak tomu v daném případě není.
Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobců odmítnout, jelikož směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon dovolání nepřipouští.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalovaným, kteří by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. února 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu