ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1364.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1364/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Z. I. s. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalované J. T., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 13.128,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 657/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. ledna 2003, č. j. 12 Co 239/2000-112, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. října 1999, č. j. 6 C 657/97-57, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.128,70 Kč s 19% úrokem z prodlení od 26. 4. 1996 do zaplacení do 2 měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. ledna 2003, č. j. 12 Co 239/2000-112, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 11.141,70 Kč s 19% úrokem z prodlení od 26. 4. 1996 do zaplacení potvrdil a v tomtéž výroku jej ohledně částky 1.893,40 Kč s 19% úrokem z prodlení od 26. 4. 1996 do zaplacení změnil tak, že se žaloba v této části zamítá. Dále připustil zpětvzetí žaloby ohledně částky 93,60 Kč s 19% úrokem z prodlení od 26. 4. 1996 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé v této části zrušil a řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku, a to proti potvrzujícímu výroku a proti výroku o nákladech řízení, podala žalovaná dovolání, v němž namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Navrhla, aby byl napadený rozsudek v uvedených výrocích zrušen a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán před účinností novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb., projednal odvolací soud odvolání proti němu a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Proto i dovolací soud – ve smyslu bodu 17. téže části a hlavy uvedeného zákona – v řízení o dovolání žalované postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále jen „OSŘ).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolací soud se tedy po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné (s výjimkami uvedenými v odst. 2) proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, trpí-li řízení některou z vad v uvedeném ustanovení taxativně vyjmenovaných. Nic takového ovšem žalovaná netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení bylo některou z těchto vad postiženo.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v §238 odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 OSŘ. Podle §238 odst. 2 OSŘ však dovolání podle §238 odst. 1 a (za použití §239 odst. 3 OSŘ) podle §239 odst. 1 a 2 OSŘ není přípustné mimo jiné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [písm. a) citovaného ustanovení]. V daném případě žalovaná napadla dovoláním výrok, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 11.141,70 Kč s příslušenstvím, tedy o plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, a proto dovolání proti němu nemůže být v žádném případě přípustné. Přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení pak nevyplývá ze žádného ustanovení občanského soudního řádu.
Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než podle §243b odst. 4 věty prvé a §218 odst. 1 písm. c) OSŘ dovolání žalované odmítnout, protože směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle §243b odst. 4 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s podáním advokátem sepsaného vyjádření k dovolání nelze za účelné považovat, neboť toto vyjádření se týkalo merita věci, nikoli přípustnosti dovolání, a pro rozhodnutí dovolacího soudu bylo tudíž bez významu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. března 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu