ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1379.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1379/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně E. P., proti žalované G. M. M., a.s. (dříve G. C. M., a.s.), zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 5.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 220/2002, o dovoláních žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2003, č. j. 14 Co 194/2003-34, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítají.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 450,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám …, advokáta se sídlem v …
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. dubna 2003, č. j. 14 Co 194/2003-34, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. února 2003, č. j. 19 C 220/2002-23, jímž bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě na zaplacení částky 5.600,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v nichž vyjadřovala svůj nesouhlas s postupem soudů obou stupňů. Namítala, že proti žalované podala jedinou žalobu u Okresního soudu v Sokolově, který věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Protože tuto žalobu opatřila kolkovými známkami v hodnotě 600,- Kč, odmítla požadavek Obvodního soudu pro Prahu 4, aby znovu zaplatila soudní poplatek ze žaloby v částce 600,- Kč. S rozhodnutím, jímž bylo zastaveno řízení o její žalobě, resp. s rozhodnutím, které toto rozhodnutí jako správné potvrdilo, proto nesouhlasí a žádá, aby obě tato rozhodnutí byla zrušena.
Žalovaná namítla, že dovolání není v dané věci přípustné, neboť nejsou splněny podmínky ustanovení §237 až §239 o. s. ř., a navíc z doručení všech podání žalobkyně také vyplývá, že dovolání nebylo podáno ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. V postupu Okresního soudu v Sokolově, ani Obvodního soudu pro Prahu 4 neshledává žalovaná žádné pochybení. Z reakce žalobkyně samotné totiž vyplývá, že nalepila kolky na jinou žalobu, kterou podala proti „M., a.s.“. Oběma jejím žalobám, které byly odlišného obsahu a formálně na sebe nenavazovaly, pak byly u Okresního soudu v Sokolově přiřazeny rozdílné spisové značky, což žalobkyně nemohla přehlédnout. Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto.
Dovolání žalobkyně byla podána opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu.
Každé podání účastníka řízení je nutno posuzovat podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.).
V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 27. června 2003, takže lhůta k podání dovolání uplynula (ve středu) 27. srpna 2003. Žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu brojí jednak svým podáním nazvaným „Stížnost“ s datem 29. 8. 2003, které adresovala Vrchnímu soudu v Praze a podala na poště Ch. u K. jako doporučenou zásilku R 000380 dne 29. 8. 2003, dále pak podáním nazvaným „Žádost“ s datem 18. 10. 2003, které adresovala „Městskému soudu pro Prahu 4“ a podala na poště Ch. u K. jako doporučenou zásilku R 005522 dne 20. 10. 2003, a podáním nazvaným „Stížnost a dovolání“ s datem 7. 11. 2003, které adresovala Nejvyššímu soudu ČR a podala na poště Ch. u K. jako doporučenou zásilku R 000205 dne 7. 11. 2003.
Protože všechna shora zmíněná podání žalobkyně, která jsou svým obsahem dovoláním, byla podána po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (srov. §240 odst. 2, věta první o. s. ř.), přičemž předseda senátu soudu prvního stupně nerozhodl podle §208 odst. 1 o. s. ř., nezbylo Nejvyššímu soudu ČR, než aby tato dovolání sám v souladu s ustanoveními §243b odst. 5, věta první a §218 písm. a/ o. s. ř. odmítl, aniž byl oprávněn se jimi věcně zabývat.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady spočívající v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 375,- Kč (§14 odst. 3, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif), tedy celkem 450,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 8. února 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu