ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.140.2005.1
sp. zn. 33 Odo 140/2005-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně S. e., proti žalovanému P. T., o zaplacení 32.899,20 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 3,000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 49/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2004, č. j. 35 Co 237/2004-70, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2004, č. j. 35 Co 237/2004-70, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. září 2003, č. j. 22 C 49/2000-58, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 32.899,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku žalovaný dluží za dodávku elektřiny do domu, jehož je vlastníkem. Podáním došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 23. 12. 2002 uplatnil žalovaný proti žalobkyni vzájemným návrhem nárok na zaplacení částky 3,000.000,- Kč jako náhradu újmy, kterou mu žalobkyně měla způsobit tím, že jej „učinila bezdomovcem“.
Obvodní soud pro Prahu 2 - poté, kdy žalovaného usnesením ze dne 5. 3. 2003, č. j. 22 C 49/2000-53 vyzval k doplnění jeho podání ze dne 23. 12. 2002 o vylíčení rozhodujících skutečností, na základě kterých se vzájemným návrhem domáhá po žalobkyni zaplacení částky 3,000.000,- Kč - usnesením ze dne 8. 9. 2003, č. j. 22 C 49/2000-58, tento vzájemný návrh žalovaného odmítl.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2004, č. j. 35 Co 237/2004-70, usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí vzájemného návrhu potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že vzájemný návrh žalovaného trpí vadou, která brání jeho věcnému projednání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítal, že soudy obou stupňů pochybily, pokud dospěly k závěru, že vzájemný návrh, jímž proti žalobkyni uplatnil své právo na zaplacení částky 3,000.000,- Kč, nemá náležitosti řádného podání a není tudíž projednatelný.
Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného usnesení bylo proto v řízení o dovolání proti němu postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a bylo shledáno opodstatněným.
Vzájemným návrhem (§97 odst. 3 o. s. ř.) je taková žaloba, kterou za řízení (v řízení zahájeném žalobcem v jiné věci) žalovaný uplatňuje svůj nárok vůči žalobci se záměrem, aby byla projednána a aby o ní bylo rozhodnuto ve stejném řízení jako o žalobě podané žalobcem. Projednání a rozhodnutí o vzájemném návrhu je ze zákona spojeno se řízením o žalobě. Protože vzájemný návrh je jinak žalobou, platí pro něj vše, co občanský soudní řád spojuje s tímto procesním úkonem; je proto nezbytné, aby obsahoval náležitosti návrhu (žaloby) uvedené v ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. Musí v něm tudíž být mimo jiné vylíčeny rozhodující skutečnosti a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Není-li vzájemný návrh o uvedené náležitosti doplněn ani na výzvu soudu podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř., a jde-li zároveň o takové nedostatky, pro něž nelze v řízení o vzájemném návrhu pokračovat, soud jej – po předchozím poučení účastníka – odmítne (§43 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě dospěl odvolací soud k závěru, že z podání žalovaného (tj. ze vzájemného návrhu došlého soudu 23. 12. 2002 a jeho doplnění z 29. 7. 2003) – ani z údajů uvedených v jeho odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl vzájemný návrh – není zřejmé, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodovat, neboť vylíčené skutečnosti „nikterak neodůvodňují požadavek na zaplacení 3,000.000,- Kč“; nedostatky vzájemného návrhu žalovaného tedy shledal v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností a v neuvedení toho, čeho se žalovaný domáhá. Tomuto závěru však nelze přisvědčit. Ze vzájemného návrh žalovaného je totiž zcela zjevné čeho se domáhá, tedy že jeho požadavkem vůči žalobkyni je zaplacení částky 3,000.000,- Kč coby náhrady za újmu, kterou mu způsobila svým postupem (resp. zamezením dalšího odběru elektřiny). K výzvě soudu prvního stupně obsažené v usnesení ze dne 5. 3. 2003 žalovaný ve svém podání doručeném soudu prvního stupně dne 29. 7. 2003 popsal skutkový děj tak, že žalobkyně mu odpojila dodávky elektrické energie do domu čp. 162 ve Vrbčanech, čímž se tento dům stal neobyvatelným a postupně byl naprosto zdevastován. Žalovaný byl takto žalobkyní přinucen svůj dům opustit, přihlásit se k pobytu u své matky a „stal se fakticky osobou bez možnosti trvalého bydlení“ a utrpěl tím psychickou újmu. Vylíčil tudíž i rozhodující skutečnosti, o něž svůj nárok opírá. Pokud jde o výši požadované náhrady, uváděl žalovaný již ve svém původním (nedoplněném) vzájemném návrhu, že požaduje „paušální“ částku, posléze upřesnil, že výši náhrady za psychickou újmu stanovil volnou úvahou. Z toho se podává, že neodvozuje svůj nárok od způsobení konkrétní majetkové újmy (škody), ale domáhá se ve své podstatě náhrady nemajetkové újmy v penězích za to, že „měl jednáním žalobkyně přijít o střechu nad hlavou“. Hodnotil-li odvolací soud údaje, jimiž žalovaný popsal, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, jako tvrzení, které neodůvodňuje požadavek na zaplacení částky 3,000.000,- Kč, překročil tím rámec zkoumání náležitostí návrhu, neboť posouzení uvedené otázky je předmětem meritorního rozhodnutí o takovém návrhu.
Lze uzavřít, že vzájemný návrh žalovaného splňuje náležitosti, které musí ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. obsahovat, aby soud mohl v řízení pokračovat. Hodnotil-li odvolací soud vzájemný návrh žalovaného jako nedostatečný pro absenci rozhodujících skutečností a označení toho, čeho se jím žalovaný domáhá, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Dovolací důvod vycházející z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn důvodně a Nejvyššímu soudu České republiky proto nezbylo, než usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit; jelikož důvody, pro které bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu