ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1418.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1418/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného, advokátkou, proti žalované PhDr. I. K., zastoupené, advokátem, o zaplacení 18.170,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 16 C 214/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. června 2004, č. j. 30 Co 253/2004-202, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 32.784,- Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Uváděl, že toto obohacení získala žalovaná na jeho úkor tím, že za ni plnil závazky spojené s užíváním bytu.
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 4. března 2004, č. j. 16 C 214/2002-161, poté, kdy zastavil řízení o zaplacení částky 2.632,20 Kč s 4% úrokem z této částky od 30. 8. 2002 do zaplacení, uznal žalovanou povinnou do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 25.533,07 Kč s 4% úrokem z prodlení z této částky od 30. 8. 2002 do zaplacení a zamítl žalobu o zaplacení 3.555,30 Kč s 4% úrokem z prodlení z této částky od 30. 8. 2002 do zaplacení. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. června 2004, č. j. 30 Co 253/2004-202, k odvolání žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu o zaplacení částky 18.170,32 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 30. 8. 2002 do zaplacení zamítl; jinak (tj. pokud odvoláním napadeným výrokem bylo žalobě vyhověno co do částky 7.362,75 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 30. 8. 2002 do zaplacení) jej potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. V dovolání vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena nepojmenovaná smlouva o tom, že žalovaná se bude podílet na nákladech spojených s bydlením v družstevním bytě jednou polovinou. Žalobce je přesvědčen, že dopis jeho zástupkyně z 15. 5. 2001 nelze považovat za návrh na uzavření smlouvy. Šlo o pouhou žádost, aby žalovaná hradila k rukám žalobce polovinu nájemného a nežila v bytě bez jakýchkoli plateb. Žalovaná navíc tuto výzvu neakceptovala, neboť odmítla zasílat platby k rukám žalobce. Protože na závěr dovozující, že žalovaná se smluvně zavázala platit žalobci polovinu nákladů bydlení a že žalobce tedy nemá na víc nárok, navazují úvahy odvolacího soudu o výši bezdůvodného obohacení, nelze souhlasit ani s jeho vyčíslením. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Každé podání účastníka řízení, tudíž i dovolání, je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu dovolání žalobce (jakož i z výslovného odkazu na §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jímž byla zdůvodňována přípustnost dovolání) vyplývá, že ve skutečnosti směřuje výlučně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud – v neprospěch žalobce – změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku. Ostatně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku, by dovolání žalobce nebylo ani subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28. Vymezuje-li občanský soudní řád – při splnění zákonných podmínek – jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky o věci samé. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolání žalobce v posuzované věci směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části tak, že žalobu do částky 18.170,32 Kč (s příslušenstvím) zamítl, tedy rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, resp. 50.000,- Kč, a není tudíž ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 o. s. ř. a z hlediska jiného ustanovení přípustnost dovolání v posuzované věci zvažovat nelze, Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu