ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1425.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1425/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. H., proti žalovanému Š. L., o 9.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 13 C 354/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. srpna 2005, č. j. 12 Co 669/2005-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 26. ledna 2005, č. j. 13 C 354/2004-17, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 9.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 16. června 2004 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 31. srpna 2005, č. j. 12 Co 669/2005-32, pro vady odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný podání, ze kterého je zřejmé, že je jím míněn opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu, adresovaný Nejvyššímu soudu ČR.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II, bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále jen „o. s. ř.“).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdon 3065/2000, publikované Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), svazku 3, pod č. C 264]. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení o odmítnutí odvolání podle §43 odst. 2 o. s. ř. v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 a §211 o. s. ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 915/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 1939).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že žalobci, který by na tuto náhradu měl právo, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2005
Vít Jakšič,v.r.
předseda senátu