ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1519.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1519/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce MUDr. J. R., proti žalované B. V., o zaplacení 14.952,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 8 C 29/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. prosince 2004, č. j. 24 Co 471/2004-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.765,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Z. Š., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce po žalované a jejím manželovi P. V. (původně druhém žalovaném) požadoval, aby mu společně a nerozdílně zaplatili 28.700,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 29. 8. 2002 do zaplacení.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 28. 4. 2004, č. j. 8 C 29/2003-160, žalobě částečně vyhověl a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 13.784,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 29. 8. 2002 do zaplacení; do zbývající částky 14.952,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce, které směřovalo výlučně do výroku, jímž byla žaloba o zaplacení částky 14.952,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 12. 2004, č. j. 24 Co 471/2004-186, rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku změnil tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně dalších 14.952,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 29. 8. 2002 do zaplacení. V souvislostí s tím znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení v prvním stupni a dále o náhradě nákladů řízení odvolacího.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal každý ze žalovaných samostatně dovolání. Žalovaná především namítá, že napadený rozsudek obsahuje nesprávné poučení v tom smyslu, že proti němu není odvolání ani dovolání přípustné. Má zato, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť jím byl změněn původně zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně. Důvodnost svého dovolání spatřuje ve skutečnostech, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž uvedené dovolací důvody v dovolání dále rozvádí.
Především je na místě zdůraznit, že tímto rozhodnutím je rozhodováno výlučně o dovolání žalované B. V. Ve věci vystupují na straně žalované dva účastníci řízení, kteří – ač manželé a z hlediska hmotně právního solidární dlužníci – jsou z procesního hlediska samostatnými účastníky řízení vystupujícími na jedné straně sporu (srov. §91 o. s. ř.). Z hlediska dovolacího řízení bylo nutné přistoupit k rozštěpení jejich dosavadního procesního společenství proto, že zatímco žalovaná B. V. byla osvobozena od zaplacení soudního poplatku z dovolání, žádost žalovaného P. V. o takové osvobození byla soudem zamítnuta a žalovaný dosud soudní poplatek z dovolání neuhradil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem ve věci samé změněn rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Z obsahu dovolání se podává, že směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 14.952,- Kč s příslušenstvím tak, že odvolací soud žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Dovolání tak směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 14.952,- Kč (žalobě vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak právní moci). Protože dovolání směřuje proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, není dovolání žalované proti měnícímu výroku ve věci samé ve smyslu s §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalované směřuje výslovně i proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů nezbylo, než zvažovat jeho přípustnost rovněž z hlediska ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Ze všech shora uvedených důvodů proto dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. bez jednání odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem vznikly náklady, které sestávají z odměny advokáta v částce 1.690,- Kč (§3 odst. 1, §16 odst. 2, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrady hotových výdajů v částce 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst.1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. prosince 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu