ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.18.2005.1
sp. zn. 33 Odo 18/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobců a) Ing. Z. V., b) A. V., zastoupených, advokátkou, c) F. P. a d) J. P., zastoupených, advokátem, proti žalované P. I. s. r. o., zastoupené, advokátkou, o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 24 C 333/2002, o dovolání žalobců Ing. Z. V. a A. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2004, č. j. 58 Co 5/2004-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 13. října 2003, č. j. 24 C 333/2002-130, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům Ing. Z. V. a A. V. částku 100.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně ode dne 13. 6. 2001 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům F. P. a J. P. částku 100.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 26. 4. 2002 do zaplacení, výrokem III. uložil žalobcům Ing. Z. V. a A. V. povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení a výrokem IV. uložil žalobcům F. P. a J. P. povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení. Povinnost žalobců Ing. Z. V. a A. V. zaplatit žalované náklady řízení soud prvního stupně odůvodnil vzhledem k plnému úspěchu žalované ve věci ustanovením §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).
K odvolání všech žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. února 2004, č. j. 58 Co 5/2004-160, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé (II.) a výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci F. P. a J. P. a žalovanou (IV.) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci Ing. Z. V. a A. V. a žalovanou (III.) jej potvrdil a zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi těmito žalobci a žalovanou tak, že žádný z těchto účastníků nemá na jejich náhradu právo. Jelikož jejich odvolání směřovalo pouze proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto rozsahu a neshledal odvolateli navrhovanou aplikaci §150 o. s. ř. případnou pro absenci důvodů zvláštního zřetele hodných na jejich straně.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení mezi žalobci Ing. Z. V. a A. V. a žalovanou, podali tito žalobci dovolání, v němž výslovně uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkli, že při rozhodování o nákladech řízení neaplikoval §150 o. s. ř., přestože na jejich straně byly dány důvody zvláštního zřetele hodné (v dovolání podrobně rozvedené), které aplikaci uvedeného ustanovení umožňují. Z uvedených důvodů proto navrhli rozhodnutí soudů obou stupňů v napadeném rozsahu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Pro posouzení přípustnosti dovolání v dané věci je rozhodující, že dovolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť napadený výrok rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Jelikož dovolání proti výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované straně podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení prokazatelně žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. ledna 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu