ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.248.2003.1
sp. zn. 33 Odo 248/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. H., proti žalovanému V. S., zastoupenému, advokátem, o návrhu žalovaného na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. Ro 127/99, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 17 C 52/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2002, č. j. 56 Co 395/2002-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 8. 2002, č. j. 56 Co 395/2002-38, potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 4. 2002, č. j. 17 C 52/2001-21, jímž byl zamítnut návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. Ro 127/99 a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje výslovně „z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.“, a v němž argumentuje ve prospěch povolení obnovy řízení existencí nových skutečností a důkazů, které nemohl bez své viny v předchozím řízení použít.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“.
V posuzovaném případě směřuje návrh na povolení obnovy řízení proti platebnímu rozkazu vydanému v řízení vedeném u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. Ro 127/99 dne 25. 1. 1999, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. a návrh žalovaného na obnovu řízení je třeba projednat a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., a to nejen v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak také soudy obou stupňů správně učinily, ale i v řízení dovolacím (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.). Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů se pro dovolací řízení rozumí zejména posouzení podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě podal sice žalovaný řádně zastoupený advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) dovolání až po uplynutí jednoměsíční zákonné dovolací lhůty uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., řídil se však nesprávným poučením obsaženým v dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu, a zůstala mu proto zachována lhůta k podání dovolání (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 7/2003).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Nelze akceptovat názor dovolatele, že přípustnost jeho dovolání je „dána ustanovením §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.“. Je zřejmé, že žalovaný se nesprávně dovolává aplikace ustanovení obsaženého v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, ačkoli - jak již bylo vyloženo shora - dovolání v dané věci musí být projednáno a rozhodnuto o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále opět jen „ o. s. ř.“). Ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zakládá přípustnost výlučně proti rozsudku odvolacího soudu a není tudíž způsobilé založit přípustnost dovolání žalovaného, které směřuje proti usnesení odvolacího soudu.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje v prvé řadě ustanovení §238a o. s. ř. O žádný z případů v tomto ustanovení zmíněných však v posuzovaném případě nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dána již proto, že usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a písmenům b/ až f/ odstavce 1 citovaného ustanovení nelze napadené rozhodnutí podřadit. Přípustnost dovolání nezakládá v dané věci ani ustanovení §239 o. s. ř., neboť upravuje přípustnost výhradně proti rozsudkům a usnesením ve věci samé, jímž rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení není (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod označením R 61/98). Přípustnost dovolání by tak mohla být dána pouze v případě existence vad řízení uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. (dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu bez ohledu na povahu předmětu řízení). Tyto vady však nejsou v dovolání namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §238 odst. 1 ani §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené §237 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 4 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci, který měl v dovolacím řízení úspěch, žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. února 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu