ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.315.2005.1
sp. zn. 33 Odo 315/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. J. M., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému J. S., o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 5 C 110/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 2004, č. j. 13 Co 212/2002-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 10. července 2001, č. j. 5 C 110/2001-17, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4.200,- USD nebo 168.546,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. září 2004, č. j. 13 Co 212/2002-73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a zcela se ztotožnil i s jeho právním závěrem, že ujednání účastníků o smluvní pokutě sjednané ve výši 10 % měsíčně z neuhrazené částky 6.000,- USD, kterou půjčil žalobce žalovanému, je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění – dále jen „obč. zák.“), a z toho důvodu je absolutně neplatné (§39 obč. zák.).
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 2004, č. j. 13 Co 212/2002-73, není podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), přípustné a nebylo Nejvyšším soudem České republiky shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud je ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. (až na výjimky v něm uvedené) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Pro jeho úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck - dále jen „Soubor“ - svazku 1, pod č. C 23, a usnesení ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 71).
Odvolací soud v dané věci založil své rozhodnutí na právním závěru, že ujednání o smluvní pokutě vzhledem k její nepřiměřené výši je neplatné (§39 obč. zák.), neboť požadavek žalobce na smluvní pokutu ve výši 10 % měsíčně z dlužné částky (120 % ročně), je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.). Výlučně z pohledu tohoto právního závěru, jehož správnost žalobce v dovolání zpochybnil, byl proto dovolací soud oprávněn zvažovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání. Řešení této právní otázky však významový přesah do širšího kontextu soudní praxe postrádá. Úvaha, zda v této věci lze výkon práva odepřít pro jeho rozpor s dobrými mravy, se totiž odvíjí od posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu, jež vyplývají z obsahu konkrétní smlouvy uzavřené účastníky; závěry učiněné v této věci tak nelze zobecnit a využít je pro řešení jiných případů.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nezbylo tedy, než dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému v dovolacím řízení nevznikly žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. dubna 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu