ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.435.2005.1
sp. zn. 33 Odo 435/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně G. M. B., a. s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. I. H., o zaplacení částky 57.500,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 216/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. prosince 2004, č. j. 13 Co 497/2004-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. října 2004, č. j. 12 C 216/2004-95, vydaným jako rozsudek pro uznání, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 57.500,- Kč ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně, splatných počínaje 30. 11. 2004 vždy do každého třicátého dne příslušného měsíce pod ztrátou výhody splátek, a na nákladech řízení částku 9.093,50 Kč k rukám advokáta JUDr. T. S. do 28. 2. 2005.
K odvolání žalovaného, které směřovalo pouze proti výroku o nákladech řízení, Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 27. prosince 2004, č. j. 13 Co 497/2004-101, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku jen tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 9.093,50 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto usnesení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, které však není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v §237 až 239 OSŘ. Podle §237 OSŘ dovolání žalovaného nemůže být přípustné, jelikož toto ustanovení řeší jen přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé, jímž usnesení potvrzující nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Dovolání pak není přípustné ani podle §238, §238a a §239 OSŘ, neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z případů, jež jsou v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovány.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž občanský soudní řád tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace soud prvního stupně nepochybil, když předložil spis Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání, aniž činil kroky k odstranění nedostatku podmínky povinného zastoupení dovolatele stanovené v §241 odst. 1 a 4 OSŘ (srov. §241b odst. 2 část věty za středníkem OSŘ). Dovolacímu soudu pak nezbylo, než podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ dovolání žalovaného odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. dubna 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu