ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.495.2005.1
sp. zn. 33 Odo 495/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. p. a. s. proti žalovanému E. S., o zaplacení částky 49.564,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 29/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2002, č. j. 9 Cmo 390/2002-41, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2002, č. j. 9 Cmo 390/2002-41, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. září 2000, č. j. 16 Cm 29/2000-15, vydaným jako rozsudek pro zmeškání, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 49.564,- Kč s 26% úrokem z prodlení od 2. 12. 1997 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že byly splněny všechny podmínky uvedené v §153b odst. 1 občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001 (dále jen „OSŘ“), tedy včetně řádného a včasného doručení předvolání žalovanému.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž projevil nesouhlas s tím, že byl vydán rozsudek pro zmeškání, a namítl, že mu předvolání k jednání nebylo doručeno. V době, kdy mělo k doručení dojít, se totiž z pracovních důvodů nezdržoval v místě svého bydliště a po svém návratu nezjistil ze žádných vyrozumění pošty, že mu byla doručována nějaká písemnost. Proto se nemohl dostavit k jednání a označit důkazy, které by umožnily soudu správné právní posouzení věci. K prokázání těchto odvolacích námitek nabídl svůj účastnický výslech. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. října 2002, č. j. 9 Cmo 390/2002-51, odvolání žalovaného, pokud směřovalo proti meritornímu výroku, odmítl, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech řízení odvolacího. Na základě obsahu spisu konstatoval, že předvolání bylo žalovanému řádně doručeno. O tom svědčí doručenka od zásilky, jíž bylo žalovanému předvolání doručováno, opatřená datem 1. 8. 2000 a podpisem příjemce zásilky s poznámkou „os.“. Proto byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání a odvolání žalovaného není s ohledem na §202 odst. 1 OSŘ přípustné.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, v němž zopakoval svoji námitku, že předvolání k jednání soudu prvního stupně neobdržel. Odvolací soud se s tímto jeho tvrzením nevypořádal a neprovedl důkazy, jimiž by byla prokázána pravost jeho podpisu na doručence. Řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný označil konkrétní důkazy, jimiž by mělo být prokázáno, kdo doručenku podepsal, a navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Usnesení odvolacího soudu bylo sice vydáno po 1. lednu 2001, ale stalo se tak po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před uvedeným datem (část dvanáctá, hlava I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Proto bylo i dovolání žalovaného projednáno a rozhodnuto podle dosavadních právních předpisů, t. j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou shora uvedeným zákonem (dále opět jen „OSŘ“ – srov. část dvanáctá, hlava I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) OSŘ a že jsou splněny i podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 2 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §153b odst. 1 OSŘ zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně 5 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 téhož ustanovení rozsudek pro zmeškání není možno vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.
Podle §202 odst. 1 OSŘ odvolání proti rozsudku pro zmeškání není přípustné, ledaže je podáno proto, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání, nebo že rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci.
Povaha rozsudku pro zmeškání vylučuje obecnou přípustnost odvolání. Jediným odvolacím důvodem je zde okolnost, že nebyly splněny formální předpoklady pro jeho vydání (které zahrnují též požadavek správnosti právního posouzení věci), přičemž přípustnost odvolání nezakládá samotné tvrzení účastníka, že tyto předpoklady nebyly splněny, ale až to, že tomu tak skutečně je. Právní úprava přípustnosti proti rozsudku pro zmeškání tedy stojí na zásadě, že odvolání je přípustné tam, kde je důvodné. Námitka žalovaného, že mu nebylo řádně a včas doručeno předvolání k prvnímu jednání, které bylo ve věci nařízeno, je poukazem na to, že nebyla splněna jedna z podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání, a tudíž uplatněním relevantního odvolacího důvodu, jehož prokázání by znamenalo přípustnost a současně důvodnost odvolání. Závěr o tom, zda bylo žalovanému před vydáním rozsudku pro zmeškání řádně doručeno předvolání, je skutkovým závěrem, na jehož základě pak soud činí právní závěr o splnění či nesplnění předpokladů pro vydání tohoto rozsudku.
Podle §241 odst. 3 písm. b) OSŘ lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Procesními vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jsou především vady při zjišťování skutkového stavu věci. Neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci však nemůže být dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. b) OSŘ v případě, že odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, na kterých založil své rozhodnutí. I když jsou tato skutková zjištění nesprávná, nejedná se o vadu řízení ve smyslu citovaného ustanovení a nápravy se lze domáhat jen dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. c) OSŘ.
V této věci žalovaný namítá, že se odvolací soud vůbec nezabýval jeho obranou, že v době, kdy mu mělo být doručeno předvolání k jednání, při němž bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, se na adrese doručení nezdržoval a že tedy doručenka musela být podepsána někým jiným. V tomto pochybení odvolacího soudu spatřuje [s nesprávným odkazem na §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu ve znění od 1. 1. 2001] vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak už bylo uvedeno, závěr o tom, zda předvolání k jednání bylo doručeno, je závěrem skutkovým. Odvolací soud při úvahách o přípustnosti odvolání žalovaného dospěl k závěru, že žalovanému bylo předvolání doručeno, a tedy přijal závěr, na němž pak založil své rozhodnutí o odmítnutí odvolání jako nepřípustného. Pak z důvodů, které byly shora vysvětleny, nemůže mít vytýkané pochybení povahu procesní vady. Obsah dovolacích námitek žalovaného tak, jak byly vylíčeny, však odpovídá i uplatnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c) OSŘ.
Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod míří na pochybení spočívající ve vadnosti skutkového zjištění, které bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování mimo jiné tehdy, neodpovídá-li výsledek hodnocení důkazů ustanovení §132 OSŘ, protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo protože soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo.
Nejvyšší soud České republiky již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že doručenka je [za předpokladu, že vykazuje všechny náležitosti podle vyhlášky č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění pozdějších předpisů] listinou, mající povahu listiny veřejné; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§134 OSŘ). Účastník může popřít správnost (pravdivost) jejího obsahu; v takovém případě nese povinnost tvrzení i důkazní povinnost (srov. např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 30 Cdo 1815/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 2, pod č. C 153). V souzené věci odvolací soud opřel svůj závěr o tom, že žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání soudu prvního stupně nařízenému na 11. 9. 2000, výhradně o obsah doručenky od zásilky, jež toto předvolání obsahovala. Jak bylo shora uvedeno, s ohledem na povahu doručenky jako veřejné listiny se správnost jejího obsahu předpokládá, nicméně žalovaný může tuto správnost zpochybnit a navrhnout důkazy, jimiž bude domněnka správnosti obsahu doručenky vyvrácena. To také učinil tvrzením, že se v době, kdy mělo k doručení dojít, v místě doručení nezdržoval, k němuž navrhl důkaz svým účastnickým výslechem. Z odvolání žalovaného tedy vyplynuly skutečnosti, které odvolací soud nechal zcela bez povšimnutí, ač jde o skutečnosti, které byly významné pro právní posouzení věci z hlediska §153b odst. 1 OSŘ. Lze proto konstatovat, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které vyšly za řízení najevo, a jeho rozhodnutí tak vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tím je naplněn dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) OSŘ.
Dovolacímu soudu tedy nezbylo, než podle §243b odst. 1 části věty za středníkem a odst. 2 věty prvé OSŘ přezkoumávané usnesení zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V dalším průběhu řízení bude odvolací soud vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto usnesení (§243d odst. 1 věta druhá OSŘ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta třetí OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. října 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu