ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.513.2004.1
sp. zn. 33 Odo 513/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. J. Š., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému S. z. O., a. s. , zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 159.820,- Kč s příslušenstvím oproti vydání osobního automobilu, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 42/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2003, č. j. 31 Co 478/2003-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. května 2003, č. j. 5 C 42/2000-82, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 159.820,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 17. 11. 1999 do zaplacení oproti vydání osobního automobilu zn. NISSAN Terrano SPZ …, a rozhodl o nákladech řízení. Jedná se o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně v této věci, neboť prvý rozsudek (ze dne 19. června 2000, č. j. 5 C 42/2000-17, jímž bylo žalobě vyhověno) byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2000, č. j. 31 Co 192/2000-41, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že 15. 11. 1999 uzavřeli účastníci kupní smlouvu, podle níž žalobce koupil od žalovaného shora uvedený osobní automobil za kupní cenu (včetně DPH) 159.820,- Kč. Servisní opravna zjistila vzápětí na vozidle vady, pro které žalobce dopisem z 18. 11. 1999 od kupní smlouvy odstoupil. Z nich žalobce v řízení jako důvod odstoupení uplatňoval křivou přední osu, únik vody, rozbitý otáčkoměr a volné řemeny u servopohonu. Kromě toho žalobce zjistil, že rám vozidla není opatřen výrobním číslem a výrobní číslo není zapsáno ani v technickém průkazu vozidla. Proto uplatnil vůči žalovanému námitku relativní neplatnosti kupní smlouvy odůvodněnou tím, že ho žalovaný neinformoval o výměně rámu vozidla a tím ho při uzavření smlouvy uvedl v omyl. Soud prvního stupně ovšem dospěl k závěru, že kupní smlouva není neplatná ve smyslu §49a občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), jelikož žalobce neprokázal, že si při koupi vozidla vymínil jeho určitou vlastnost, ani to, že kdyby byl na výměnu rámu upozorněn, kupní smlouvu by neuzavřel. Pokud jde o odstoupení od smlouvy pro zjištěné vady, nenavrhl žalobce důkazy, jimiž by prokázal, zda vytýkané vady jsou odstranitelné či nikoli, a soud prvního stupně tak nemohl zvážit, jestli žalobce „od smlouvy odstoupil platně“. Proto nemohlo být žalobě vyhověno ani z důvodu odpovědnosti za vady podle §597 ObčZ.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. prosince 2003, č. j. 31 Co 478/2003-100, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, v nákladovém výroku jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a zdůraznil především to, že i když žalobce v odvolacím řízení jednoznačně specifikoval, že „z hmotněprávního hlediska odstoupil od kupní smlouvy z důvodu uvedení v omyl“, nepodařilo se mu tvrzení o omylu prokázat. Zkoumáním, zda další vytýkané vady vozidla jsou ve smyslu §597 ObčZ odstranitelné či nikoli, se odvolací soud nezabýval, když žalobce ani po poučení soudu neoznačil v tomto směru důkazy.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a v němž namítl, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné. Vyslovil přesvědčení, že žalovaný musel o tom, že vozidlo má jiný rám, vědět, když byl schopen předložit doklady o zakoupení nového rámu z roku 1994. Proto je zřejmé, že tím, že ho o výměně rámu neinformoval, uvedl žalobce v omyl, přičemž nebýt tohoto omylu, žalobce by smlouvu neuzavřel, neboť by nekupoval vozidlo poškozené při havárii tak, že musel být měněn rám. Automobil je bez vyznačení čísla rámu neupotřebitelný, tato vada vyšla najevo dodatečně a žalobce mohl podle §597 ObčZ z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit. Právě nesprávný výklad §49a a §597 ObčZ dává napadenému rozsudku podle názoru žalobce zásadní právní význam. Dovolatel navrhl, aby byly zrušeny jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Žalobce uplatňuje přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně v této věci, přičemž tímto druhým rozsudkem bylo rozhodnuto jinak než rozsudkem předchozím, však bylo nutno zabývat se nejprve tím, zda dovolání žalobce není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ.
Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V této věci soud prvního stupně rozsudkem z 19. 6. 2000 žalobě vyhověl s odůvodněním, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná podle §49a Ob4Z, jelikož ji žalobce uzavřel v omylu, který vyvolal žalovaný tím, že ač věděl o výměně vozového rámu, žalobce na tuto skutečnost neupozornil. Odvolací soud v usnesení z 21. 11. 2000, jímž tento rozsudek zrušil, především konstatoval, že soud prvního stupně si pro rozhodnutí neobstaral dostatečná skutková zjištění a v důsledku toho je nesprávný i jeho právní závěr o neplatnosti smlouvy. V odvolacím řízení totiž bylo zprávou Policie ČR prokázáno, že není žádný problém nesoulad mezi údaji o výrobním číslu rámu v technickém průkazu a faktickým stavem vozidla odstranit. Odvolací soud pak uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval otázkou, zda vady, pro které žalobce od smlouvy odstoupil, mají charakter vad odstranitelných či neodstranitelných, a aby k tomu provedl další dokazování. Účastníci se následně pokusili v rámci jednání o smírném vyřešení sporu prostřednictvím Dopravního inspektorátu Policie ČR v B. zajistit přidělení nového výrobního čísla a jeho vyražení na rám, který je v současné době na vozidle, ale – podle sdělení právního zástupce žalobce – byli odmítnuti. V dalším průběhu řízení proto soud prvního stupně provedl navrhované důkazy, především vyslechl řadu svědků, a – jak už bylo uvedeno – po zhodnocení důkazů v rozsudku z 12. 5. 2003 konstatoval, že se žalobci nepodařilo prokázat, že kupní smlouvu uzavřel v omylu, tedy že si vymínil určitou vlastnost kupovaného automobilu, kterou vůz neměl, a že by vozidlo nekoupil, kdyby mu byla známa výměna rámu a to, že na novém rámu chybí výrobní číslo a že toto číslo není uvedeno v technickém průkazu. Zamítavé rozhodnutí tedy není důsledkem vázanosti soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu, který svůj závěr o tom, že nejsou dány důvody neplatnosti smlouvy podle §49a ObčZ, opřel o přesvědčení, že není problém uvést do souladu faktický a právní stav vozidla, nýbrž důsledkem odlišných skutkových závěrů soudu prvního stupně přijatých po zhodnocení důkazů, které byly v převážné míře provedeny až po vydání zrušovacího usnesení odvolacího soudu, jejichž součástí je mimo jiné to, že se nepodařilo zajistit přidělení nového výrobního čísla a jeho vyražení na rám vozidla. Za této situace nemůže být dovolání žalobce přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ a jeho přípustnost je nutno zvažovat výhradně v intencích písm. c) tohoto ustanovení.
Podle §237 odst. 3 OSŘ má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud postavil svůj závěr o tom, že kupní smlouva účastníků není neplatná pro omyl žalobce, především na skutkových okolnostech, tedy na tom, že se žalobci nepodařilo uzavření smlouvy v omylu prokázat. Tento závěr by ovšem byl správný i v případě, že by skutkové okolnosti tvrzení žalobce podporovaly. Už v rozsudku ze dne 26. června 2002, sp. zn. 25 Cdo 1454/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 18, pod č. C 1279 (na který ostatně odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku odkázal), totiž dovolací soud vyslovil názor, že skutečnost, že prodávající prodal použité vozidlo, aniž splnil svoji povinnost upozornit kupujícího na vady, nebo že při sjednávání kupní smlouvy ujistil kupujícího nesprávně o určitých vlastnostech či bezvadnosti vozu, nezakládá důvod relativní neplatnosti kupní smlouvy pro omyl kupujícího, nýbrž odpovědnost prodávajícího za vady prodané věci podle §597 ObčZ. Otázka, zda lze za takovéto situace považovat kupní smlouvu za relativně neplatnou, tedy již byla v judikatuře Nejvyššího soudu ČR vyřešena a jestliže ji napadený rozsudek řeší v souladu s touto judikaturou, nemůže jít z tohoto hlediska o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Pokud jde o posouzení věci z hlediska odpovědnosti prodávajícího za vady ve smyslu §597 a §599 ObčZ, je třeba především zdůraznit, že shora uvedené nedostatky vozidla, pokud jde o výrobní číslo a údaje v technickém průkazu, nebyly důvodem, pro který žalobce od kupní smlouvy odstoupil, ale důvodem uplatnění námitky relativní neplatnosti smlouvy. To je zcela zřejmé z dopisu jeho právního zástupce žalovanému ze dne 14. prosince 1999, v němž jsou sice nesprávně směšovány pojmy neplatnost smlouvy a odstoupení od smlouvy, ale z jehož obsahu je zcela jednoznačné, že jde o uplatnění nároku podle §49a ObčZ opírajícího se o tvrzenou neplatnost smlouvy, nikoli o vytknutí výměny rámu jako další vady vozidla a o odstoupení od smlouvy z titulu odpovědnosti žalovaného za tuto vadu. Pak je ovšem bez významu dovolací námitka, že automobil je bez vyznačení čísla rámu neupotřebitelný a že žalobce mohl podle §597 ObčZ z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit, neboť k takovémuto odstoupení od smlouvy vůbec nedošlo. Závěr o tom, že nejsou dány důvody pro odstoupení od smlouvy ani ve vztahu k vadám, které žalobce žalovanému vytkl, se opírá o nedostatek skutkových zjištění pokud jde o charakter těchto vad, daný tím, že žalobce ani přes poučení soudu v tomto směru nenavrhl důkazy. Jelikož je zvažována přípustnost dovolání pouze z hlediska §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, je dovolací soud vázán skutkovými závěry, na jejichž základě odvolací soud věc právně posoudil (srov. §241a odst. 3 OSŘ), a z pohledu tohoto skutkového stavu nelze právním závěrům odvolacího soud nic vytknout.
Lze tedy uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ toto dovolání odmítnout, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. března 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu