ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.585.2004.1
sp. zn. 33 Odo 585/2004-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně G.E. M. M., a.s., proti žalovaným 1) JUDr. E. T. a 2) V. H., o žalobě první žalované na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 237/2001, o dovolání první žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2002, č. j. 16 Co 258/2002-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2002, č. j. 16 Co 258/2002-48, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 4. 2002, č. j. 9 C 237/2001-27, jímž byla zamítnuta žaloba první žalované na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 106/2000, a rozhodnuto bylo o nákladech řízení účastníků.
Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.“ a podává je „z důvodů §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.“. V dovolání polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že nepodala žalobu na obnovu řízení v zákonem stanovené lhůtě, a rozvádí jak své argumenty proč nemělo být ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 106/2000 rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, tak své výhrady k postupu tohoto soudu v uvedeném řízení. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň požaduje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 11. 2000, č. j. 7 C 106/2000-23.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž návrhy (žaloby) na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“.
V posuzovaném případě jde o návrh (žalobu) na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 106/2000, v němž byl vydán rozsudek dne 8. 11. 2000, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. Návrh první žalované na obnovu řízení je proto třeba projednat a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., a to nejen v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak také soudy obou stupňů správně učinily, ale i v řízení dovolacím (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.). Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů se pro dovolací řízení rozumí zejména posouzení podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Nelze akceptovat názor dovolatelky, že přípustnost jejího dovolání je „dána ustanovením §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.“. Je zřejmé, že dovolatelka se nesprávně dovolává aplikace ustanovení obsaženého v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, ačkoli - jak již bylo vyloženo shora - dovolání v dané věci musí být projednáno a rozhodnuto o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále opět jen „ o. s. ř.“). Ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zakládá přípustnost výlučně proti rozsudku odvolacího soudu a není tudíž způsobilé založit přípustnost dovolání, které směřuje proti usnesení odvolacího soudu.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje v prvé řadě ustanovení §238a o. s. ř. O žádný z případů v tomto ustanovení zmíněných však v posuzovaném případě nejde. Použitelnost §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dána již proto, že usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a písmenům b/ až f/ odstavce 1 citovaného ustanovení nelze napadené rozhodnutí podřadit. Přípustnost dovolání nezakládá v dané věci ani ustanovení §239 o. s. ř., neboť upravuje přípustnost výhradně proti rozsudkům a usnesením ve věci samé, jímž rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení není (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod označením R 61/98). Přípustnost dovolání by tak mohla být dána pouze v případě existence vad řízení uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. (dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu bez ohledu na povahu předmětu řízení). Tyto vady však nejsou v dovolání namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §238 odst. 1 ani §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené §237 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 4 věty prvé ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání první žalované jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. dubna 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu