ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.62.2005.1
sp. zn. 33 Odo 62/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce S. b. d. P. sídlo H, proti žalované V. B., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 79.332,- Kč, vedené u Okresního soudu Prachaticích pod sp. zn. 8 C 87/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. září 2004, č. j. 22 Co 1503/2004-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 23. dubna 2004, č. j. 8 C 87/2003-50, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 79.332,- Kč v měsíčních splátkách ve výši 1.000,- Kč vždy nejpozději do každého desátého dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí (rovněž žalobě vyhovující) rozsudek ze dne 24. července 2003, č. j. 8 C 87/2003-19, byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2004, č. j. 22 Co 2405/2003-41, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. září 2004, č. j. 22 Co 1503/2004-71, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. září 2004, č. j. 22 Co 1503/2004-71, není podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), přípustné a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak dovolací důvod, kterým je možno namítat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.), ani dovolací důvod, jímž lze vytýkat existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) při rozhodování ve věci samé vycházel. Dovolatelka netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jejích námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Proto vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že stejně jako před ním soud prvního stupně, nepřihlédl k tomu, že dovolatelka je invalidní důchodkyně, dlouhodobě nezaměstnaná a že jí výše nájemného a úhrad za služby nemohla být známa proto, že žalobce s ní neměl uzavřenu nájemní smlouvu, uplatnila tím ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto uplatněných výtek však nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit. Pokud dovolatelka namítala, že nebyla schopna dostát svým závazkům ohledně úhrady služeb a užívání předmětného bytu a v této souvislosti odkázala na čl. 30 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, v platném znění), pak tato námitka není z hlediska právních závěrů, jež odvolací soud dovodil na základě zjištěného skutkového stavu věci, právně relevantní. Proto ani z titulu uvedené námitky nelze napadenému rozsudku odvolacího soudu přiznat zásadní právní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. února 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu